Dominik Turza neboli DJ Roxtar: Delfína Adolfeena sledují miliony lidí

Našel jsem ho ve své skříni s kostýmy, když jsem se v nich na podzim roku 2019 prohrabával. Vzpomněl jsem si, že jsem si ho koupil asi před deseti lety v obchodním domě IKEA. Vzpomněl jsem si také na obrázek, na němž jsem před časem viděl delfína s hlavou Adolfa Hitlera. Pod ním bylo napsáno Adolfeen. To jméno se mi moc líbilo.

Protože jsem velký fanoušek skotského moderátora Craiga Fergusona, který měl asi deset let skvělou talk show, vybavilo se mi, jak v některých dílech mluvil takovým zvláštním německým přízvukem. Napadlo mě, že by tak mohl mluvit i Adolfeen. Byl by to takový potrhlý delfín. A tehdy přišel na svět.

Říkal jsem si, že je milý, skladný, má vtipnou tvář a mohl bych s ním pro sociální sítě natáčet různé krátké příběhy a tahat ho na diskotéky i do klubů, kde jsem jako dýdžej hrál. Natočil jsem s ním první video, bral ho na vystoupení, narapoval jeho jménem krátkou skladbu do instrumentálního základu DJ Wicha, a brzy se ukázalo, že je na sociálních sítích o mého maňáska zájem.

V únoru 2020 jsem nicméně nastoupil do soukromé léčebny na léčbu ze závislosti na alkoholu, marihuaně a kokainu. Tam jsem netvořil, snažil jsem se srovnat si život. A v té době přišla pandemie a já se oklikou, protože jsem v léčebně neměl stálý přístup k mobilu a internetu, dozvěděl, že jsem bez práce.

Na duben, kdy jsem měl mít léčení za sebou, jsem měl smluvně potvrzených asi dvacet vystoupení. Byly ale zavřené kluby, nekonaly se festivaly a já byl absolutně bez příjmu. Navíc jsem se kvůli léčení zadlužil, protože bylo relativně drahé. Zhroutil jsem se.

Potom mi ale má terapeutka poradila, abych se věnoval něčemu kreativnímu a zkusil napsat písničku, která by oslovila širší spektrum publika. Ještě v léčebně jsem napsal text pro skladbu Koronavirus a o víkendu, kdy jsme mohli používat počítače, jsem složil hudbu.

V den opuštění léčebny, 15. března 2020, tedy den před začátkem karantény, jsem v ulicích Prahy natočil k písničce klip. Upravil jsem ho, vložil na internet a stal se zázrak. Vyšší moc mu přinesla velký úspěch a tím pádem vyšší zájem o Adolfeena, který skladbu prezentuje.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že se mohu zase vrátil k natáčení videí s ním. Vyrazil jsem do ulic a točil různé příběhy. Adolfeen je v nich drzý, přísný a má až diktátorské manýry.

Byla. Jsem už jedenáct měsíců čistý. Není to samozřejmě zadarmo. Je za tím tvrdá práce s terapeuty. Chodím za nimi dvakrát týdně, jednou týdně navštěvuju setkání Anonymních alkoholiků i Anonymních narkomanů. Obě tyto organizace mi velmi pomáhají, řídím se jejich dvanáctikrokovým programem.

Také se snažím s Adolfeenem dělat osvětu. Letos se budeme věnovat i prevenci užívání drog u mladých, protože si myslím, že je to důležité. Mě skoro stály kariéru a stály mě manželství.

Mým problémem byly vnitřní nespokojenost, hamižnost, touha po úspěchu a uznání publika. Nedostávalo se mi jich v takové míře, jak bych si představoval. Na to konto jsem nedělal svou práci dýdžeje profesionálně. Opíjel jsem se během vystoupení a dělal bordel. Přitom jsem o tu práci nechtěl přijít, protože hudbu miluju.

Neměl jsem na alkoholu a drogách závislost fyzickou, nýbrž psychickou. Ta se naštěstí, když se člověk snaží, překonává rychleji a jednodušeji. Závislý budu do konce života, protože závislost je nemoc. Musím ale říct, že mi střízlivý život zachutnal. Je mnohem hodnotnější než život nestřízlivý. Drogy a chlast mi štěstí nepřinesly a nepřinesou.

Ano, je to ukončená věc. Uvědomil jsem si, že své ženě nedokážu nabídnout to, co by chtěla. Chtěl jsem se plně soustředit na hudbu a později na své uzdravování. Půl roku poté, co spolu nejsme, vím, že to byl správný krok.

S lidmi z vydavatelství Supraphon, u kterého vyšlo, jsme si řekli, že u nás loni podobné album nebylo. Nacpali jsme tedy jeho emisi do loňského roku, protože si myslíme, že bychom třeba mohli aspirovat na cenu pro objev roku v Cenách Anděl. Byl to tak trochu kalkul a já zároveň vyrazil za svým tajným snem dosáhnout výrazného ocenění za to, co dělám.

Vždycky jsem inklinovat k hip-hopu a urban hudbě. Styděl jsem se ale rapovat. Skrz Adolfeena je to jednodušší.

Ano, je to kompletně mé dílo. Od hudby po text. A nápadů mám pro Adolfeena dost, nejen hudebních. Letos jsem v krátkém videu seznámil lidi s jeho rodiči, chtěl bych rozjet projekt Adolfeen Junior, který bude určený pro dětské publikum a on v něm nebude vulgární.

Ano. Z terapeutického hlediska je to pro mě fantastický nástroj, skrz který mohu prezentovat své názory, příběhy a nemusím se stydět. Lidé si neberou osobně to, co říká delfín. Pro spoustu z nich je hrdina, protože oni mají hrdiny rádi a kolem jich moc není.

Adolfeen na albu zpívá písničky, které jsou o mně, o mé závislosti, o mém rozpadlém manželství. Je to pro mě přijatelné a příjemné, prožívám díky tomu velký sen, a to i s ohledem na to, že je to dnes pro mě zdroj příjmu.

Začalo to asi před sedmi lety, kdy mi zavolal Michael Kocáb, že by chtěl, abych vystupoval při jejich koncertech v písničce Zubatá v kostýmu dvoumetrové smrtky. Já se v té době živil jako tanečník, a tak jsem to přijal. Zároveň jsem sebral odvahu a zeptal se, jestli bych mohl vytvořit tříminutový dýdžejský mix z jejich písniček a mohl ho s nimi prezentovat. Dodal jsem, že by se to mohlo zalíbit mladší generaci a kapele by to třeba trochu pomohlo.

Řekl mi, že ano, a ať přijdu za tři týdny na zkoušku celé kapely. Na ní jsem mix prezentoval a kluci z něho byli nadšení. V té době vznikla naše velmi úzká spolupráce. Při koncertech obsluhuju dýdžejský pult. Když nemůžu, tak se nabídka na koncert nepřijme, protože už jsme provázáni jako kapela, která bez jednoho člena prostě nemůže vystupovat. Hraní s Pražským výběrem je jedním z vrcholů mé dýdžejské kariéry.