Článek
Dogville, uvedený do kin v rámci nového projektu nekomerčního filmu Filmostrada, představuje další smělý a mimořádný kousek, o nějž se pokusil tvůrce hypnotického hororu Evropa, nemocniční černé grotesky Království, postmoderní romance Prolomit vlny nebo Idiotů.
Film z Ameriky v divadelních kulisách
Podle scénáře nás tentokrát zavádí do zchudlého městečka nacházejícího se ve Skalistých horách. Ocitáme se ve 30. letech v období hospodářské krize, na úsvitu moderní Ameriky. Ve skutečnosti jsme ale celou dobu snímku zavřeni v ateliéru filmového studia. Obzor zastiňuje bílé plátno a domy městečka tvoří jen značky, bílé čáry namalované na podlaze a drobné kusy nábytku.
A světe div se, tahle umělá, divadelní a zcela antifilmová stylizace za chvíli (ne hned) funguje! A žádný strach, divák nakonec dostane obvyklou trierovskou nakládačku, citově vypjatý příběh, při němž leckdo neklidně poposedává na sedačce. Neboť soucit s ubližovaným bližním svým, pokud jím je navíc andělská dívčí bytost, logicky podmiňuje psychické utrpení diváka (naštěstí méně vyděračsky než předtím v Tanci v temnotách).
Kidmanová září v roli dívky vydané na milost
Na začátku se na scéně objeví krásná Grace (vynikající Nicole Kidmanová), jež prchá před gangstery. Ujme se jí sveřepý idealistický spisovatel a kazatel dobrých mravů, mladík Tom (výborný Paul Bettany), který nakonec přesvědčí těch několik sousedů, aby ji přijali a schovali u nich v městě. Bezbranná dívka je vydána jejich společenství na milost a nemilost obzvláště poté, co vyjde ve známost, že ji hledají vedle gangsterů i policisté. Hrdinka se jim odmění tím, že začne u každého z nich zastávat drobné domácí práce.
Trierova zkouška, kterou podstupuje Grace, je jasná. Jde o to, řečeno křesťansky, jak si získat důvěru a lásku lidí a jak si je zamilovat. V několika kapitolách příběhu sledujeme, že se z idylického ráje ale stává úděsné vězení a Gracino martyrium. Usedlíci brzy pochopí, že jim v bídném životě může Grace poskytnout trochu útěchy, štěstí, péče a hlavně fyzické rozkoše. Stačí si to na ní jen vymoct, trochu jí pohrozit, vydírat a dělat jako že nic - vždyť co jinak z toho světa je...
Film vypovídá o tom, že se někdy i v hloupém Billovi, starém doktorovi, podivínském Chuckovi, natož v jeho prudérní, útlocitné manželce, stejně jako ve všech obyčejných, dobropočestných a jenom trochu malověrných lidech probudí zlo, které může přerůst jejich titěrné domácnosti. A pro Gracina milého Toma platí rčení, že "ubližuje jenom ten, kdo o své lásce pochybuje."
Drama umocňuje divadelní prostředí
Umělé kulisy vytvářejí napohled výlučný a fantasmagorický svět, který je ironický vůči vesnickým idylickým příběhům ze všech zapadlých hroud. Zbaveni iluze realistické scenérie se ocitáme v prostoru biologické laboratoře, v níž zkoumáme člověka jako hmyz. Trierovo pokusnictví představuje uhrančivou, přestože čím dále tím více otřesnou podívanou. Bez popisného realismu si autor může více dovolit a trochu příběh vyždímat, což Trierovi nedělá problémy.
Zneužívaná a vydíraná dívka na řetězu je přeci jen silné kafe, byť se to celé odehrává v divadelní stylizaci. Pohyblivá a neklidná kamera rozehrává mistrovské "Trierovo divadlo zapadákova", dokonce se chvílemi ptáme, který obraz reality je více "pravdivější": jestli naše všední dobře známá skutečnost nebo Trierův vypreparovaný portrét společenské, napohled spořádané bestie.
Dogville jako paralela
Příběh z "konce světa", kde končí cesta a dál už vedou jen stezky kolem skal, připomene samotnou Ameriku a její společnost, která také vznikla jako ráj pro emigranty, ztracence, dobrodruhy i uprchlíky z celého světa. Trier si u svého srdceryvného dramatu hraje s různými kontexty i s lidskou destruktivní silou společenství, které nemůže dostát svým ideálům. Ptáme se zde, co se stane, když taková společnost přestane vnímat svou vlastní zločinnost a amorálnost? Za ironií a ateliérovou stylizací se skrývá překvapivě patos, až výhružná otázka namířená vůči divákovi. Jak by ses zachoval ty? Vzepřel by ses nebo raději mlčel a využil toho, že si vzadu za jabkama můžeš trochu užít s ženskou, co je docela kus? Dogville je trochu o nervy pro upřímné chlapy a to Lars von Trier nepřestane sypat překvapení z rukávu. Když se anděl domluví s gangstery, vyvstane jednoduchá otázka: Jestli stojí za to lidi stále znovu převychovávat nebo raději rovnou vyhladit. Ale bez obav, to je jen tak z legrace...
Dogville, Dánsko, Švédsko, Francie (2003), 138 min.
Dogville, Dánsko, Švédsko, Francie (2003), 138 min.Režie a scénář: Lars von Trier, kamera: Anthony Dod Mantle, Lars von Trier, střih: Molly Marlene Stensgard.
