Článek
Budu tomuto filmu říkat "Záviš", ale jeho celý název zní "Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992)". A je to název symptomatický, protože pokud vám tento název připadá chytrý, originální a/nebo vtipný, budete si pravděpodobně totéž myslet i o filmu. A naopak. Vysvětlení, kde končí Intolerance a začíná Hulot, si můžete poslechnout přímo z režisérových úst zde.
Podle definice tvůrců je tento film "komedií - přednáškou". Nedá mi to, abych sem nezkopíroval anotaci z oficiálního presskitu: "Pokus o interpretaci podivností dnešní doby. Martin Heideger zavádí pojem autentická existence. Jde o přijímání odpovědnosti za své bytí a starosti o toto bytí, možný způsob této starosti vysvětluje Karel Vachek ve své knize Teorie hmoty (Herrmann synové 2004). Opakem je bytí neautentické. Vzhledem k tomu, že existence vždy svým možnostem již nějak rozumí, ví o nich, záleží jen na ochotě, kterou zvolí, a nemůže se odpovědnosti vyhnout z nevědomosti. Film Záviš, kníže pornofilmu pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota se v různých často bizardních situacích snaží hledat hranice mezi autentickými a neautentickými existencemi. Formálně režisér používá téměř výhradně statické záběry, povětšinou celky. Jakoby držel diváka v odstupu od událostí, které už zná z televizních reportáží. I díky častému využití širokého 8 mm objektivu rámuje obsahovou podivnost zobrazovaného také podivným formálním uspořádáním. Po stopách třínohého psa, na cestě českým dneškem a československou minulostí: Čtyřletý Edvard Beneš zachraňuje život rodičům, šedesátiletý Václav Klaus hraje i nehraje tenis, socha tluče hlavou do zdi, lidé bojují v kečupu a pohřbívají své psy a spadený dům i dům z marihuany a miliardová vila podnikatele jsou plné ledních medvědů, sokolů a vycpaných lišek. Písně Milana Záviše Smrčky, moudrého uživatele hrubých slov, završují celou komedii - přednášku." Mohl bych se totéž snažit napsat svými slovy, ale takhle mě nikdo nemůže nařknout z toho, že něco dezinterpretuji. (Mimochodem, české slovo "bizardní" neexistuje.)
Předchozí odstavec opravdu není recenze filmu, nýbrž upoutávka tvůrců, která ve vás má vzbudit zájem o jejich dílo! A opět musím konstatovat, že pokud ve vás tento odstavec vzbudil zájem o sledování tohoto filmu, pak se vám pravděpodobně bude líbit. A naopak.
Pusťte si ještě toto desetiminutové video. A celé! Zaujalo vás? Pak vás zaujme i "Záviš", který je patnáctinásobek téhož (ano, má dvě a půl hodiny, takže je "svižnější a kratší" než předchozí Vachkovy filmy). A naopak.
Z předchozího jste už možná vytušili, že se mi "Záviš" nejen intenzivně nelíbil, ale zdráhám se pro tento útvar vůbec použít slovo "film". Je to k nepřežití únavné pseudofilosofování jako z Katovny, postrádající nejzákladnější logiku a návaznost. A k tomu tuny nezajímavých statických záběrů (často nijak nesouvisejících s audiodoprovodem), z nichž nejzajímavější bylo vycpávání medvěda a záběry z motocyklové show. Jsem velmi roztrpčen jednak z toho, že stát (a tedy i já) finančně přispěl na vznik tohoto filmu, na který do kin nikdy nikdo nepůjde. A také z toho, že Karel Vachek i přes svou evidentní počínající demenci stále vyučuje mladé filmaře a existuje nezanedbatelná pravděpodobnost, že vychová někoho dalšího, kdo bude natáčet něco podobného jako on.
Kupředu levá, kupředu pravá
Čímž se dostáváme k druhému, mnohem radostnějšímu dokumentu, natočenému mladou Lindou Jablonskou, která (doufám) nikdy nestudovala u Karla Vachka.
Ve svém filmu s názvem Kupředu levá, kupředu pravá sledovala půl roku mládež v Komunistickém svazu mládeže (ještě než byla tato organizace zrušena) a v Mladých konzervativcích. Jde většinou o lidi, kteří jsou natolik mladí, že cokoliv udělají nebo řeknou, vypadá aspoň trochu směšně. Dokáží se "normálně" bavit jako běžní mladí lidé. Přitom se ale snaží působit dojmem, že mají ve všem jasno a přinesou světu revoluci / blahobyt.
I když se autorka snažila nenadržovat ani jedné straně, obávám se, že se jí to při tomto výběru stran příliš podařit nemohlo a že mladí Klausovci vždycky budou působit o něco normálněji než mladí Leninisté. Přesto film obsahuje mnoho rozkošných scének z obou táborů a i občasnou hlášku, ze které zamrazí. Jeden z Mladých komunistů např. ve filmu tvrdí, že "pouze v komunismu má člověk volnost dělat to, co chce" a jiný provozuje tyto stránky.
Film má jen kousek přes hodinu, při své hravosti a lehkosti uteče jako voda a klidně mohl být o trochu delší. Jde nejen o velmi dobře natočený dokument, ale o jeden z nejlepších českých filmů tohoto roku.
A osobně jsem měl velmi příjemný pocit z toho, že Mladých komunistů je velmi málo a většina ostatních je tak stará, že brzy zemře nebo aspoň ztratí schopnost udržet myšlenku a moč. Zaplaťpánbůh za to.
Malá Miss Sunshine
Poslední film, který jsem viděl (a jediný regulérní "hraný film" týdne) je hořká komedie Malá Miss Sunshine, která má poměrně klasickou stavbu hořkých komedií: Titulní hrdinkou je malá Olive. Její otec (Greg Kinnear) je "motivační speaker", ale sám příliš motivovaný není, natož úspěšný. Její matce začíná docházet, že rodina bude brzy bez peněz. Oliviin bratr obdivuje Nietzscheho, už delší dobu neřekl ani slovo a vyjadřuje se pouze psaním do poznámkového bloku. Její strýc (Steve Carell), uznávaný odborník na Prousta a gay, se nedávno pokusil o sebevraždu z nešťastné lásky a teď žije s rodinou, aby se nezabil. A dědeček je feťák a prasák, ale rodinu má vlastně rád.
A celá tahle partička se vydává ve staré dodávce na cestu napříč USA, aby se Olive mohla zúčastnit finále soutěže krásy pro malá děvčátka. Samozřejmě je čeká spousta divných událostí, než tam dojedou...
Ano, podobných filmů je hodně. Ale málokterý z nich je tak dobrý. Tenhle maličký filmeček (s rozpočtem 8 miliónů dolarů) vám nabízí výborné herecké výkony a chytrý "jemný" humor. Výsledek je trochu jako film "Já a ty a všichni ostatní" s větší porcí humoru a méně melancholie nebo něco od Wese Andersona s menším množství šílenství a trochu větší předvídatelností.
Není to film roku, ale budete z něj mít fakt dobrou náladu a poznáte, že Kinnear a Carell dokáží hrát i složitější role než legrační blbečky.
Další premiéry týdne
Neviděl jsem bohužel hitovku "Ro(c)k podvraťáků" od tvůrců Snowboarďáků a Rafťáků (a se stejnými dvěma hlavními představiteli), a to z poněkud zvláštního důvodu: Prostě jsem se vůbec nedozvěděl o žádné jeho novinářské projekci - nepřišla mi na ni odnikud žádná pozvánka!
Ve zkratce...
Na počátku roku 2007 se začne natáčet pokračování filmu Zahulíme, uvidíme (se stejnými dvěma představiteli). Tentokrát budou omylem považováni za teroristy poté, co se pokusí na palubu letadla do Amsterdamu propašovat vodní dýmku.
Výborný britský dokument o filmu Blade Runner je celý k vidění zde.
Ryan Philippe se po sedmi letech rozvádí s Reese Witherspoonovou, údajně proto, že jí zahýbal s Abbie Cornishovou (nedávno jsme ji viděli ve filmu Candy).
Poté, co firmy Fox a Universal ztratily zájem o filmovou adaptaci videohry Halo, došel Microsoft k názoru, že tento superdrahý projekt sám neutáhne, a natáčení bylo pozastaveno. Producent Peter Jackson tvrdí, že bude bez kompromisů pokračovat (se stejným režisérem a týmem), jakmile se vyřeší financování.
Včera byl Halloween. A na Halloween se může stát cokoliv!