Článek
„Román Golem se dle mého názoru nedá adaptovat konvenčním způsobem, už jen kvůli spletitosti dějových linií, skokům v čase, balancováním na hraně reality, snu, transu. To vše nás vedlo ke zvolení metody imerzního divadla a inscenování románu v celé jeho šíři ve vile na Štvanici,“ řekla o neobvyklém inscenačním pojetí dramaturgyně projektu Marie Nováková.
„Rozhodli jsme se nabídnout k prezentaci výstavní intermediální objekt, který by měl míru diváckého zakoušení v případě imerzního divadla přenést do audiovizuálního záznamu a jeho způsobu prezentace,“ vysvětlil režisér Ivo Kristián Novák.
„Zájem publika o tuto událost je velký, momentálně už máme na některé reprízy vyprodáno, proto prosíme diváky, kteří nechávají koupi vstupenek na poslední chvíli, aby si zajistili vstupenky včas, kapacita místa je omezená a pravděpodobnost, že budou k mání před představením, je malá,“ řekla vedoucí produkce Klotylda Marková.
Autor Golema Gustav Meyrink (vl. jménem Meyer) patřil na přelomu 19. a 20. století k okruhu pražských německy píšících autorů. Rodák z Vídně byl fascinován pražským židovským ghettem a ze začátku se hodně věnoval mystice a okultismu. Stýkal se s básníky Juliem Zeyerem nebo Emanuelem z Lešehradu. V roce 1904 z Prahy odešel do Německa a teprve tam vydal nejslavnější román Golem (1915), dále Noc Valpuržinu (1917), Zelenou tvář a Bílého dominikána (1921).
Poté se ale od psaní tajemných příběhů odvrátil a propadl objevování zcela nového světa buddhismu, napsal o něm i několik odborných studií. Zatímco v Praze se o buddhistické filozofii či meditaci v té době prakticky nic seriózního nevědělo, v Německu měly tradici. Filozof Arthur Schopenhauer se buddhismem na vysoké úrovni zabýval už v 19. století a roku 1921 byla založena první buddhistická společnost. Roku 1922 vydal Herman Hesse knížku Siddhartha, inspirovanou buddhismem, která měla mimořádný dopad na mladou generaci.
Více na www.golemstvanice.cz.