Hlavní obsah

Do kin vstupuje nový český film Indián a sestřička

Právo, Věra Míšková

Soužití etnických menšin s většinou na jednom životním prostoru tvoří rámec milostného příběhu ve filmovém debutu režiséra Dana Wlodarczyka Indián a sestřička. Premiéru měl na Febiofestu, tento týden vstupuje do kin a v červenci bude tento český film soutěžit na karlovarském festivalu v prestižní mezinárodní sekci Na východ od Západu.

Článek

Franta pracuje v Prachaticích v dřevařském závodě, ale svůj vlastní vysněný svět má v partě euroindiánů, tedy mladých mužů a žen, kteří si v touze po návratu k přírodě a jednoduchým životním pravdám a pravidlům na indiány hrají. (Není jich v Česku tak málo, jak by se nezasvěcenému mohlo zdát a "umějí" někdejší indiánský způsob života tak, že je vlastně skoro problematické tu mluvit o hraní).

Marie je romská zdravotní sestra v místní nemocnici, která sice cítí i ctí odvěkou rodovou soudržnost, ale jinak se snaží včlenit do většinové společnosti podobně jako její snoubenec, podnikatel Martin.

Žádný Romeo a Julie

Franta a Marie se do sebe zamilují, ale svět jejich lásce nepřeje. A není to jen odvěké znesváření bílého a romského rodu, jsou to i naprosto přirozené, výchovou a kulturou dané odlišnosti, co žene jejich vztah do slepé uličky. Jestli z ní najdou cestu ven, se nesluší prozrazovat.

Nicméně shakespearovské drama Romea a Julie, k němuž paralela se přímo nabízí, se nekoná především proto, že Wlodarczyk nenatočil drama osudové lásky. Natočil patosu prostý, ale poutavý, přitom docela obyčejný příběh kluka a holky, kteří se potkali, zamilovali a rádi by žádné odlišnosti vůbec nevnímali. Ale jestli se jim to i nepodaří, žádná tragédie se konat nebude - jen půjdou každý dál svou cestou, bohatší o cit, o zkušenost, která je v jejich životech posune o kus dál.

Wlodarczyk natočil Indiána a sestřičku možná až příliš bez efektů, které ho mohly učinit divácky atraktivnějším, zato s citem pro autenticitu. Aniž by romantizoval nebo naopak příliš "drsnil", provází diváky místem, kde gádžové a bílí žijí vedle sebe a je otázka, nakolik se mohou naučit žít spolu. Zatím má ještě například rvačka jakožto spouštěcí mechanismus následných událostí naprostou logiku nejen v předchozím ději, ale prostě v realitě. Důraz na skvělou postavu Mariina otce umožní pochopit mnohé v konání řady dalších. A konflikt gádžové-romové Wlodarczyk předkládá zjevně beze strachu, že by mohl narazit nebo urazit a už tím ho vlastně jakéhokoliv rasismu předem zbavuje.

Herci a neherci

Motiv euroindiánů může působit na první pohled zbytečně - ten příběh by se zajisté mohl odehrát stejně, i kdyby byl Franta jen normální bílý kluk. Jenže vedle atraktivity a barevnosti indiánských scén přináší tento motiv i hlubší význam v pozoruhodném protikladu dvou menšinových komunit: ta jedna, autentická, se snaží (více či méně) do většinové civilizace začlenit, tu druhou si uměle vytvořili lidé, kteří cítí potřebu se - alespoň na víkend, v mezích zákona a návratem k přírodnímu způsobu života - vyčlenit.

Indián a sestřička nemá ambice přitáhnout davy populárními herci, hláškami a kapelami. Přesto nenudí, nechybí mu smysl pro humor, který tu i onde spíš sympaticky probleskne než zahřmí, Wlodarczyk navíc prokázal schopnost propojit málo známé herce s neherci do výkonů, které neční, ale ani se nepropadají. Což ostatně platí o celém filmu.

Dan Wlodarczyk: Indián a sestřička

ČR 2006

Režie: Dan Wlodarczyk, Scénář: Jan Stehlík, Kamera: Alexandr Šurkala, Hrají: Denisa Demeterová, Tomáš Masopust, Petr Lněnička, Tatiana Pauhofová, Ladislav Goral a další.

Související témata:

Výběr článků

Načítám