Článek
Odvahy už tolik nepotřeboval on ani producent Miloš Remeň: Kytice měla úspěch a diváci i tentokrát aspoň ze zvědavosti přijdou, a školní představení to jistí.
Jenže není klasika jako klasika, Máj se na rozdíl od Kytice dějovému filmu poněkud vzpírá. A Brabec se scenáristkou Ivanou Novákovou si s absencí jasně vystavěného příběhu poradili tím nejméně očekávaným a nejméně šťastným způsobem: prostě ho Máchovi dovymysleli!
Namísto verši inspirované, ale svébytně filmové, tedy především obrazem působící básně, tak stvořili film, který – řečeno s jiným klasikem – je trochu erotický, trochu cestopisný, a nedoporučuje se odcházet před koncem: popravu lámáním v kole by byla rozhodně škoda si nechat ujít.
Obsazení neherců byl režisérův omyl
Než k ní ale dojde, odehraje se erotické drama dívky Jarmily, která „dá“ bez problémů starému mlynáři Schiffnerovi stejně jako jeho loupeživému synovi Vilémovi. O lásce přitom sice mohl šeptat tichý mech, ale kde by se tu vzala, nelze ani vytušit tím spíš, že Jarmila ve filmu neřekne slovo. Lze jen spekulovat, zda proto, že jí Brabec s Novákovou žádnou šikovnou větu nevymysleli, nebo proto, že její představitelka, neherečka Sandra Lehnertová, tak zoufale neumí hrát (leccos nasvědčuje tomu, že B je správně).
Hrát ostatně neumí ani Matěj Stropnický, k němuž označení „strašný lesů pán“ sedí stejně málo jako k Máchovi dopsané „civilní“ dialogy, mezi nimiž jako nejtrapnější ční ten mezi katem a knězem: „Myslel jsem to dobře. Měl jsi se mě zeptat.“ Obsazení mladého páru neherci však byl největší Brabcův omyl, protože jakkoliv je Lehnertová skutečně půvabná, náročná Máchova předloha doslova volá po tom, aby oba mladí hlavně uměli hrát.
Brabcův Máj se kupodivu takřka neodehrává v květnu, ale dílem v zimě (starý kat v očekávaně patetickém podání Jana Třísky je zároveň vypravěčem příběhu) a dílem ve vrcholícím létě, které je sice barevnější než zelenkavé jaro, ale s první ani druhou májovou nocí nejde moc dohromady.
Přemíra klišé
Roztříštěná je ostatně celková obrazová stylizace filmu, jednotlivé záběry nejsou s to vyvolat jednotný pocit. Navíc představují snad největší sbírku klišé, jakou si lze představit. Na úvod zasněžená krajina, vlevo kříž, zprava přijíždí na koni jezdec.
Krvavé stopy ve sněhu. A pak už jako ústřední výrazový prvek vlání: vlají dívčí vlasy, koňská hříva, psí ocas, šaty i šátky, prostěradla, hadry i hadříky, obilí při májové pouti. Loďka sice nevlaje, ale pluje tak, že se Máchovým veršům zpronevěřuje snad nejvíc. A také ženská ňadra nevlají, zato se hojně odhalují a jednou do nich i zvolna kane víno! Indiánské ladění Vilémova kostýmu a jeho takřka westernové ježdění na koni v kraji kolem Trosek, kde vítr fouká jako v Texasu, je vůči Máchovi stejně nepatřičné jako scéna vraždy, kdy syn včas nepozná, že zpod dívčiny sukně mezi roztouženě roztaženýma nohama vytahuje otcovu hlavu!
Cestopisná část filmu, která zahrnuje především Český ráj, by byla lákavější bez příliš reklamně laděných záběrů, temnosti Máchova příběhu by leccos prospělo víc než vyholené podpaží mladíka lámaného v kole, který během zajisté bolestivé exekuce jen nyvě hledí na Jarmilu.
František A. Brabec se tentokrát náročné předloze moc nepřiblížil. Nicméně použil Máchovy verše a připomněl tak, že jsou stále stejně krásné a působivé. Doporučuji při nich v kině zavřít oči a zaposlouchat se do nich i do hudby Support Lesbiens, která s nimi (až na závěrečnou píseň) ladí výtečně. A pak jít domů, sáhnout do knihovny a přečíst si Máchův Máj.
Máj, ČR 2008
Máj, ČR 2008
Režie: F. A. Brabec, Scénář: F. A. Brabec a Ivana Nováková, Kamera: F. A. Brabec, Hrají: Matěj Stropnický, Sandra Lehnertová, Jan Tříska, Juraj Kukura, Kryštof Hádek
