Hlavní obsah

Do kin vstoupil film Láska za časů cholery

Právo, Věra Míšková

Ani španělský herec Javier Bardem, který se v těchto dnech raduje ze Zlatého glóbu za roli ve filmu Tahle země není pro starý, nemůže čekat za Lásku za časů cholery, kde ztvárnil Florentina, žádné chvalozpěvy.

Foto: Bontonfilm, Právo

Javier Bardem (uprostřed) ztvárnil ve filmu Láska za časů cholery Florentina.

Článek

Film se nepovedl prakticky nikomu ze zúčastněných a kdo ví, jestli to byl vůbec dobrý nápad pokoušet se převést literární řeč Gabriela Garcíi Márqueze do řeči filmové.

Ronald Harwood je sice zkušený scenárista filmových adaptací (Oliver Twist), ale ani on nedostal z předlohy víc než do naha vyloupaný příběh, který ovšem sám o sobě není s to zrovna uchvátit.

Začíná na sklonku devatenáctého století, když se mladý telegrafista Florentino na první pohled zamiluje do krásné Ferminy a po několika milostných dopisech ji požádá o ruku. Dívka souhlasí, ale to jen rozzuří jejího otce, který má s jejím sňatkem onačejší plány.

Javier Bardemfoto: Právo/Bontonfilm

Po vzoru všech červených knihoven ji na čas odklidí zjančenému mladíkovi z očí a po návratu, kdy Fermina sama nečekaně prohlédne a zjistí, že Florentino nebyl nic než sen, ji dobře provdá za prosperujícího lékaře.

Florentino se ale nevzdává a jedenapadesát let čekání si krátí sexem postupně s 622 ženami.

Ke smůle velkého spisovatele i diváků budiž řečeno, že ve filmu opravdu nezbylo víc než kalendářový příběh nevzhledného, později obstarožního obšourníka – to nepěkné slovo se mi žel jeví jako nejpřesnější.

Bardem jako Florentino totiž působí spíš nechutně než mírně pomateně a popravdě řečeno ani Giovanna Mezzogiornová nepodává výkon hodný ocenění. Největší problém ale tkví v tom, že příběh zbavený Márquezova kouzla dílem nemá logiku, dílem se jeho vyznění posouvá podivným směrem. Těžko například pochopit, proč dívka zprvu láskou doslova třeštila a pak ji na základě jediného pohledu zahodila. Zároveň ale působí mnohem logičtěji, že si vzala toho hezkého a milého lékaře, než že se na stará kolena zase sešla se starým ohavou. (A přiznávám, že bez pohledu na jejich pozdní sex bych se obešla úplně.)

Režisér Mike Newel je sice podepsán pod tak pěkným filmem jako Čtyři svatby a jeden pohřeb i pod čtvrtou adaptací Harryho Pottera, ale tentokrát mu látka opravdu nesedla.

Na nevěrohodnosti a prázdnotě filmu se lví měrou podílejí i velmi špatné masky respektive velmi špatně nanášený make-up, jehož stále silnější vrstvy vyjadřují stárnutí postav. I to je především ošklivé. Hezké jsou tedy ve filmu hlavně záběry krajiny, kýčovité právě tak, aby posílily nedobrý dojem z filmu, který z velkého Márqueze udělal latinskoamerickou telenovelu.

Související témata:

Výběr článků

Načítám