Článek
Do Prahy ho na Festival francouzských filmů a zároveň distribuční premiéru přijel uvést režisér Laurent Cantet v doprovodu představitelů žáků střední školy, vesměs neherců, které vybral v náročném castingu a dlouho s nimi nacvičoval text. Ten napsal společně s autorem knižní předlohy Francoisem Bégaudeaumem, jenž zároveň ztvárnil hlavní roli.
Film Mezi zdmi je z rodu těch, které se dotýkají aktuálních problémů současného světa, což v tomto případě znamená nejen situaci ve školství, ale i palčivé otázky přistěhovalectví, vztahu většinové společnosti k imigrantům respektive k menšinám i nechuť mnoha mladých lidí začlenit se do majoritní společnosti. To je také zřejmě hlavní důvod většiny ocenění, která již získal a nejspíš ještě dostane.
Cantet vypráví takřka dokumentárním způsobem o průběhu jednoho školního roku ve střední škole v tzv. problémové pařížské čtvrti, kde se mísí mnoho kultur a etnik.
V centru dění je třída třináctiletých studentů profesora Marina, kantora, jakých zná svět i kinematografie spousty: ještě celkem mladého a velmi idealistického profesora francouzštiny, který chce svým žákům umožnit dialog rovného s rovným. Naráží však jednak na systém, který takovému dialogu moc nepřeje, jednak na nevycválanost svých svěřenců, kteří podanou ruku zneužijí k drzostem, případně i mírné agresivitě.
Nakonec škola je základem života
Ve třídě samozřejmě nechybí problematický, ale v jádru hodný žák (černé pleti), o jehož vyloučení se část filmu hraje, a ani pubertální holky, které mají ve všem a nad všemi odjakživa navrch. Nakonec se ale mají vlastně všichni docela rádi, a při závěrečném účtování ve třídě vyjde najevo, že v drtivé většině z nich přece jen něco ze školního učiva zůstane, a že škola je – i v obecnějším smyslu – základ života, i když to není taková legrace jako ve starých študáckých filmech.
Film Mezi zdmi je typickým příkladem zobrazování problematik, s nimiž si neví rady celý svět a tudíž samozřejmě ani jeden film. Mnoho času v něm vedle debat se žáky zaberou předlouhé výklady učiva a schůze sboru na opakující se témata, ale nakonec film nevyznívá vlastně nijak: prostě jeden těžký školní rok více méně smířlivě skončí, druhý po prázdninách začne a učitelé si určitě tak jako na začátku filmu popřejí hlavně hodně odvahy.
Nicméně je třeba ocenit, že se režisérovi podařilo vybrat výtečné typy pro představitele všech rolí a pracoval s nimi na tak špičkové úrovni, že film působí autenticky a zároveň profesionálně, a má velmi přesvědčivou atmosféru. Zda si z něj ale diváci po dvou dost dlouhých hodinách odnesou víc než pocit, že to je všechno těžké, je otázka.
Mezi zdmi, Francie 2008, 128 min.
Režie: Laurent Cantet, scénář: Laurent Cantet, Francois Bégaudeau a Robin Campillo, Hrají: Francois Bégaudeau, Rachel Régulierová, Franck Keïta, Eva Paradiscová a další.
Laurent Cantet: Mezi zdmi
Prahu v souvislosti s uvedením svého filmu Mezi zdmi navštívil režisér Laurent Cantet. Podle svých slov chtěl studií školního roku jedné třídy v okrajové čtvrti Paříže ukázat, jaká pozitiva přináší rozmanitost a otevřenost jejich povah a kultur, v nichž vyrůstají. „Téma imigrace je výrazné i ve francouzské společnosti a škola může sehrát velkou úlohu v integraci menšin do společnosti. Chtěl jsem ty děti ukázat i v jiné roli, než v jakých je vídáme v televizi, kdy vypalují auta na předměstí,“ říká Cantet.
„A svou roli v oné integraci sehrává i samotný jazyk, který v mém filmu postavy dětí i učitele spojuje a zároveň rozděluje. Každý mluví trochu jiným odstínem francouzštiny, ale všimněte si, že je učitel nikdy neopraví, nenutí je, aby používali přesně jeho verzi jazyka. Různé vnímání jazyka je také příčinnou největšího konfliktu mezi učitelem a studenty.“
Zajímavější něž reakce ministra školství, který film označil lakonicky za dvojznačný, byl pro Canteta postoj učitelů. „Rozdělili se na dva tábory. Jedni tam poznali vlastní zkušenost a druzí ji tam nalézt nechtěli,“ dodal režisér, který své dětské herce připravoval na role po celý rok před natáčením, kdy se každou středu scházeli na tři až čtyři hodiny a debatovali nad scénářem. (zbn)