Článek
Sešli se všichni na otcově pohřbu: bývalá manželka, milenky, děti. Ne všichni o sobě do této chvíle věděli, což se netýká jen milenek. Například sestry Anna (Karolina Kaiserová) a Jana (Táňa Vilhelmová) teprve tady poznaly svého bratra Vladimíra (Jan Budař).
Všichni si poplakali a zase se rozešli ke svým pošramoceným vztahům. Matka (Vilma Cibulková) k dalšímu z řádky milenců, které se hystericky snaží udržet a z nichž ti předchozí "vyhnali" její dceru Janu do manželství se záletným a násilnickým Janem (Ondřej Vetchý), od něhož utéct je teď pro ni prakticky neřešitelný problém.
Mladší dcera Anna se vrací ke svým mindrákům z kil navíc, závislosti na čokoládě a touze najít konečně kluka. Zeť Jan ke své milence Karin (Alice Veselá), pronásledované hodným a hodně troubovitým manželem Františkem (Saša Rašilov) a Vladimír ke svému trápení s důsledky nechráněného sexu...
Méně je někdy více - i ve vztazích
Vztahů, přesněji řečeno propletenců je v Duši jako kaviár nejspíš právě tolik, kolik jich Milan Cieslar, jenž film chystal šest let a hlásí se k inspiraci vlastními zkušenostmi i osudy svých známých, dokázal posbírat a poskládat dohromady.
Budiž řečeno, že jich je moc na to, aby se divák snadno orientoval, natož aby mohl jednotlivé postavy poznat a vcítit se do jejich pocitů a trápení. Ve svých filmových vztazích se jako osobnosti nakonec spíš ztrácejí.
Snad kdyby psal autor televizní seriál, mohlo se mu podařit lépe propracovat osudy i psychologii hrdinů. Ale takto můžeme místy jen matně tušit, proč se chovají právě tak a ne jinak, a kudy vedly jejich dosavadní cesty.
Přestože hlavně u ženských postav se mu dařilo lépe a hlavní představitelky - Cibulková, Vilhelmová i Kaiserová - mu ještě hodně pomohly svými výbornými hereckými výkony, jako celek film postrádá především pevnější tvar.
Rozmělněná struktura psychologii neprospívá
Některé situace a scény přitom působí docela věrohodně, ale ani režie se střihem nepomohla k větší poutavosti. Cieslar skáče od jedné skupinky postav ke druhé a zpátky, scény jsou statické, nic se plynule nerozvíjí, nikde divák nezůstane tak dlouho, aby ho zasáhly emoce, jimž naopak postavy až nepochopitelně (protože bez motivace) hýří.
Přinejmenším nejasně vyznívá i označení filmu jako komedie, protože tu nejsou nežli jednotlivé fórky, kterých ani není dost na to, aby bylo vůbec možné mluvit o komedii. Duše jako kaviár působí spíš jako pokus o psychologické drama, takže některé, náhle až nepochopitelně "veselé" prvky jsou dokonce poněkud matoucí.
Film navíc zjevně utrpěl i technickými - mírně řečeno - nedokonalostmi, mezi nimiž vyčnívá fakt, že místy není obraz téměř čitelný, jak jsou některé scény rozostřené, temné a zrnité. Divák musí mít pocit, že někdo zhruba po polovině natáčení všude nesmyslně zhasl a až do konce nerozsvítil. Zřejmě na světla chyběly peníze...
Duše jako kaviár měla ambice přinést syrový až surový pohled na současné partnerské vztahy a přitom být zábavná. Pro naplnění tohoto nepochybně z nejnáročnějších cílů se měl možná Cieslar jako autor, režisér, střihač a producent alespoň některé z profesí vzdát a přibrat ke spolupráci kolegu. Ve výsledku lze totiž sice najít kousky všeho, čeho chtěl docílit, ale aby vytvořil působivý celek, to bylo nad jeho síly.
Duše jako kaviár, ČR 2004
Režie: Milan Cieslar, Scénář: Milan Cieslar, Kamera: Jiří Macháně, Hrají: Vilma Cibulková, Táňa Vilhelmová, Karolina Kaiserová, Ondřej Vetchý, Jan Budař a další.