Článek
Karlínská inscenace je prakticky doslovnou replikou jeho poslední v Městském divadle v Brně, se stejným inscenačním týmem a Radkou Coufalovou, alternující titulní roli.
Odehrává se na lehce ironizující, snadno proměnlivé, v případě divadelního zákulisí však poněkud ponuré scéně a ve slušivých kostýmech. Skála s dramaturgem Ondřejem Šrámkem využil úpravu Oldřicha Nového, ale „Nitušku“ přesadil do Francie 50. let minulého století a vojáky proměnil na populární četníky ze Saint Tropez, aniž z toho ale dokázal vytěžit očekávanou hojnost navazujících nápadů. Zůstalo jen u několika slovních odkazů, bicyklu a s velkou slávou na scénu dotlačeného automobilu.
Zdá se, že v Karlíně zůstal Skála lepším choreografem než režisérem. Dokazuje to už slibně rozpohybovaná předehra, během níž se odehraje ve zkratce část děje, ale vlastní inscenace postrádá temporytmus a dotažení situací do čitelných point. Platí to především o scéně v divadelním zákulisí, kde Skála zahodil většinu osvědčených vtipů. A to měl přitom k dispozici tak zkušené herecké mistry, jakými jsou Pavla Břínková (hraje Corinnu a Matku představenou) či Vladimír Brabec v roli Divadelního ředitele.
Benešová přemohla nemoc a stala se objevem
V titulní roli na karlínské scéně debutovala studentka pražské HAMU Zuzana Benešová. Její „Nituška“ má dívčí půvab, energii mládí, a především čistý a průzračný hlas, jímž působivě vyzpívá i záludné výšky slavného „Aleluja“.
To, že její vystoupení těsně před premiérou ohrozila nemoc - akutní zánět hrtanu a průdušek, diváci na jejím temperamentním výkonu vůbec nezaregistrovali.
Zuzana Benešová coby Mamzelle Nitouche a Vladimír Brabec v roli ředitele divadla
| Zuzana Benešová: Nituška jsem vlastně já |
|---|
| Absolvovala jste zpěv na konzervatoři a nyní studujete operní zpěv ve čtvrtém ročníku na pražské HAMU. Znamená to, že míříte na operní prkna? |
| To bych zatím rozhodně netvrdila. Myslím, že opera je pro mě ještě hodně vzdálenou planetou. Cítím vnitřně, že se v operním zpěvu nedokážu pořád dostatečně uvolnit, že nejsem sama sebou. Takže zatím vidím své působiště spíše v muzikálu a v operetě. |
| Mamzelle Nitouche ale rozhodně není snadná role… |
| Je to moje zatím nejnáročnější postava a také první zkušenost s operetou, dosud jsem hrála pouze v muzikálech. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem uspěla v konkurzu. Velice si vážím toho, že jsem tu roli dostala. Zkoušení bylo pro mě velkou školou, a to jak prací s režisérem Gustavem Skálou, tak s hvězdnými hereckými kolegy. |
| Která z poloh této postavy je vám bližší – ctnostná klášterní chovanka Denisa, nebo rozpustilá operetní hvězdička Nituška? |
| Obojí, protože to jsem vlastně já. Pocházím z Českých Budějovic a během studia v Praze jsem, stejně jako Denisa, bydlela v klášterních internátech. Nejdříve u dominikánek, pak u karmelitánek, takže s tím mám osobní zkušenost. A stejně jako ona jsem chodila potajmu a načerno i do divadla, takže je ve mně Denisa i Nituška. Mám tu postavu velice ráda, zpívávala mi ji už moje babička, znám nahrávky s paní Břínkovou i televizní zpracování. |
| Od Nitušky vede obvykle cesta k dalším operetním rolím. Máte nějaká tajná přání? |
| Zatím jsem na začátku cesty. Uvidím, jak se to vyvrbí. |
Z mužského obsazení inscenaci suverénně vládne Vladislav Beneš v roli Majora. Má v sobě velký komediální potenciál, který jeho domovské Národní divadlo využívá jen velmi málo. Jeho Major je do detailů vystavěná figurka namíchaná z mužské ješitnosti i dětské bezelstnosti.
Bronislav Kotiš v dvojroli ctnostného varhaníka Celestina a operetního skladatele Floridora vedle něho odvádí jen v této postavě obvykle vídanou rutinu. A značně bezvýrazný je i poručík Champlatreux Mariána Vojtka. Zato v malé, ale efektní roličce vojína Loriota zazářil dokonalou profesionalitou a přesnou komikou Tomáš Trapl. Solidní výkon odvádí orchestr a company pod taktovkou Kryštofa Marka.
Karlín má v nové „Nitušce“ spolehlivou, leč na možnosti hvězdného obsazení trochu nudnou inscenaci. Bezpochyby se však stane diváckým hitem, jak je u tohoto titulu obvyklé.
Karlín má v nové „Nitušce“ spolehlivou, leč na možnosti hvězdného obsazení trochu nudnou inscenaci. Bezpochyby se však stane diváckým hitem, jak je u tohoto titulu obvyklé.
Florimond Hervé: Mamzelle Nitouche Hudební nastudování a dirigent Kryštof Marek, režie a choreografie Gustav Skála, scéna Eva Brodská, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 31. 1., Hudební divadlo Karlín Praha.
Hodnocení 60 %
