Článek
Ryan s tím nemá problém, ve svém oboru je jednička. S přesně nacvičenými slovy a grimasami účasti i příslibu falešných nadějí lítá po celé Americe a díky krizi se prakticky nezastaví: 320 dní v roce je mimo město, kde má jen cosi jako provizorní byt.
Profesionální obchodník s lidským neštěstím
Ryan svůj život obchodního cestujícího s lidským neštěstím miluje, protože miluje letiště, létání, život na cestách. Ví přesně, do které fronty si při odbavení stoupnout, aby dlouho nečekal, s platebními kartami nakládá se stejnou nezúčastněnou lehkostí jako s lidmi, s nimiž přichází do styku. Večeří v báječných restauracích, pije nejlepší drinky, usíná v těch nejpohodlnějších hotelových pokojích.
Jeho domov se vejde do příručního zavazadla a hlavně: za nikoho a za nic nemá zodpovědnost. Je okouzlující a přitažlivý pro každou ženu, na kterou pohlédne, ale rozhodně netouží po stálém vztahu.
Pozvání na sestřinu svatbu ho dokonce naplní jen pohrdavým očekáváním nekonečné nudy.
Známost, která probudí city
Po čem tedy touží? Dostat se v počtu nalétaných kilometrů mezi cestující světovou elitu a ještě dokonaleji využívat všechny věrnostní programy leteckých společností. A pak jsou jeho vzdušné jistoty náhle ohroženy. Známost s cestující Axel, která působí dojmem stejné krevní skupiny, začne nečekaně zaměstnávat tu část jeho mozku, která je odpovědná za city.
A co hůř, nová mladičká kolegyně Natalie ohrozí samu podstatu jeho životního stylu, když nastoupí do firmy se zlepšovákem: proč cestovat, když stejný pohovor lze vést on line přes počítač…
Ryan se díky těm dvěma postupně dostane do stavu, kdy se začne zvolna měnit jeho náhled na svět i vlastní život…
Brilantní scénář
Jason Reitman je ve svých dvaatřiceti letech oslňujícím zjevem americké kinematografie. Všechny tři jeho dosavadní filmy Děkujeme, že kouříte (o lobbistovi tabákového průmyslu), Juno (o těhotné teenagerce) a nynější Lítám v tom jsou chytré a velmi zábavné, a přitom zpracovávají témata, která jsou lidem blízká společenským zacílením, vykreslením osobních vztahů nebo – jako v posledním případě – výborným propojením obojího.
Brilantní je už scénář. Dialogy jiskří vtipem, který má hloubku, takže dojem z něj hned tak nevyprchá, navíc jsou pronášeny v situacích, které jejich obsah násobí. Scény jako Ryanovo domlouvání prvního rande s Axel u jednoho stolu a přece s pomocí notebooků nebo později rozhovoru jich obou se zklamanou Natalií jsou nezapomenutelné.
Režie pak to, co je napsáno, ještě umocní lehkostí, přirozeností a samozřejmostí, s níž se postavy pohybují ve vymezeném prostoru. Nic tu nepůsobí vyumělkovaně, Reitman netlačí na sociální ani emocionální pilu a jeho film je v obou směrech o to působivější.
Přesvědčivý Clooney
A pak – respektive především – je tu George Clooney. Herec, který dokáže zahrát se stejnou přesvědčivostí nejrozmanitější role, je v tomto případě ztělesněním elegantního, okouzlujícího cynika, který musí být v průběhu filmu zasažen city i poznáním, protože ať dělá sebeodpornější věci, stejně si ho zamilujete prostě proto, že Clooney už je takový.
P. S: Města, kde se točilo, byla vybraná tak, aby vystihovala krizi, propouštění a bankroty uplynulých měsíců. Detroit (automobilový průmysl), Phoenix (centrum zdravotního pojištění), St. Louis (výroba lahví) a Wichity (pojišťovací společnosti). V Detroitu a St. Louis podali tvůrci inzerát hledající lidi, kteří nedávno ztratili práci a byli o této nelehké situaci ochotni mluvit na kameru. Přihlásilo se tolik zájemců, že to celý štáb šokovalo.
