Do Česka přijíždí Kluk na kole

Bratři Dardennové ovšem patří především ke stálicím festivalu v Cannes. Představili tam už osm filmů, z nichž sociální drama Rosetta dostalo v roce 1999 od poroty vedené Davidem Cronenbergem Zlatou palmu, a „porazilo“ tak hlavního favorita, Almodóvarův film Vše o mé matce.

Dost se tenkrát mluvilo o tom, že tohle Cronenberg přehnal, jenže Dardennové časem svou pozici upevnili. Další Zlatou palmu, tentokrát od poroty Davida Lynche, dostali za film Dítě, o pár let později Cenu za nejlepší scénář Mlčení Lorny a loni Velkou cenu poroty za Kluka na kole.

Tím klukem je dvanáctiletý Cyril, kterého otec strčil do děcáku, a nic nenasvědčuje tomu, že by se s ním chtěl příliš často vídat. Má už nový život, do kterého se Cyril nehodí. Ten však pořád věří, že si pro něj táta jednou přijde, a když to nejde jinak, sám za ním každou chvíli uteče. Při jednom z útěků se náhodou seznámí se Samanthou, která se o něj začne starat. Ale než to bude všechno, jak má být (pokud vůbec někdy), musí se toho ještě hodně stát...

„Příběh Kluka na kole jsme nosili v hlavě dlouho: původně jako příběh ženy, která pomáhá chlapci vymanit se ze situace, v níž se cítí jako vězeň. Ale pak jsme se především soustředili na toho chlapce, uzlíček nervů, který se postupně díky jinému člověku zklidní, “ říká Luc Dardenne, a jeho bratr dodává: „Původně jsme chtěli, aby Samantha byla lékařka, ale pak jsme si řekli, že uvěřitelnější bude kadeřnice ze sousedství, někdo, kdo zná dobře celé okolí, a je v něm dlouho zabydlený.“

Film se záměrně nezabývá tím, proč se Samantha začne o Cyrila starat, nesnaží se vysvětlit přítomnost minulostí. „Chtěli jsme, aby si diváci jen uvědomili, že to prostě dělá. To stačí,“ míní Luc Dardenne. Vztahy rodičů a dětí jsou ostatně pro Dardenny častým tématem, ať to bylo ve Slibu Dítěti nebo Synovi.

„Všichni jsme něčí synové a něčí dcery,“ komentují to bratři a dodávají: „Společnost dělá hvězdy z jednotlivců. Ale všichni potřebujeme především ony původní vazby, byť nemusí být zrovna biologické jako je tomu v případě Cyrila a Samanthy. Je samozřejmě těžší vyjádřit pozitivní vztahy, zlo je na první pohled víc vzrušující. A nám šlo navíc o to, aby laskavost, která je tu přítomna, nepůsobila jako klišé, aby byla přirozená. Sami tomu říkáme moderní pohádka.“

Zatímco dosud obsazovali Dardennovi většinou neznámé herce, tentokrát svěřili roli Samanthy slavné herečce Cécile De France, kterou jsme viděli například ve filmu Veřejný nepřítel č. 1 po boku Vincenta Cassela nebo v roce 2002 ve snímku Cédrica Klapische Erasmus a spol., který soutěžil v Karlových Varech a dostal tam Cenu diváků.

„V tom nebylo nic programového. Nikdy nemyslíme při psaní na konkrétní herce. Až když jsme měli hotový scénář, začali jsme přemýšlet, a Cécile nás napadla jako první. Poslali jsme jí scénář, a ona ihned souhlasila,“ říká Luc a Jean-Pierre dodává: „Výhoda u ní byla kromě talentu i v tom, že pochází z Belgie a nezapomněla přízvuk. Na tom nám hodně záleželo.“

„Dardennové nemají v lásce složité psychologické vysvětlování. Prostě mi řekli, že Samantha je laskavá, ale zároveň mi dali hned najevo, že bych neměla tlačit na pilu a hlavně nesmím být přeslazená,“ směje se Cécile de France a dodává:

„Je to moderní pohádka, Cyril je ústřední postava, postava Samanthy je „v jeho službách“ a já sama sloužím celému filmu. To mi ohromně vyhovuje, musela jsem zapomenout na některé herecké manýry, odhodit stranou ego. Belgičané mají svůj specifický postoj k filmu: žádný hvězdný systém, všechno slouží příběhu. Podle mne je to v pořádku. Dardennové, to je Belgie!“

A jak se zkušené herečce hrálo s třináctiletým Thomasem Doretem, který ztvárnil Cyrila? „Práce s bratry Dardennovými je úžasná v tom, že se na place cítí všichni stejně. Nikdy jsem neměla pocit, že mě berou jako ‚tu zkušenou herečku.‘

Thomas zkoušel mnohem víc a déle než já, takže měl v důsledku vlastně přede mnou náskok. A to, že je začátečník, byla pro něj do značné míry výhoda: snáz se vcítil do role, byl spontánní a přirozený. Nemusel vymazávat žádné předchozí zkušenosti.“