Článek
Bulgakovův Moliére se liší od mnoha jiných životopisných her. Premiéru měl v roce 1936. To už byl dramatik téměř deset let v Stalinově nemilosti. Zakazovány a stahovány z repertoáru byly jeho satirické texty. Jemu osobně nepřálo štěstí jako třeba Zamjatinovi, kterému se ještě před sklapnutím pasti podařilo vycestovat za hranice a už se nevrátit...
Kdo nejde s námi, jde proti nám
To co Moliére prožíval po premiéře Tartuffa, v němž poodhalil pokrytectví životních svatoušků, s katolickou církví, intrikující tak dlouho u krále, až se dramatik ocitl v nemilosti a z vladařovy blízkosti byl vypuzen, zakoušel Bulgakov vrchovatě s mocí sovětů.
Plachý už v Hradci Králové (Broučci, Nepohodlný Indián) a v Praze (Ukřižovaná, Ostrostřelci) přesvědčil, že téma vidí v souvislostech, v hudební a scénické barevnosti. Jeho audiovizuální "živé" obrazy jsou rozmáchlé, stylově různorodé, perfekcionalistické, myšlenkově bohaté a přiměřené náročné. V inscenacích se hraje, i když se nemluví a v tom směru je podoben Léblovi, Burešové nebo Morávkovi. Jeho hudební plán (tentokrát ve spolupráci s Martinem Dohnalem) není kulisou inscenace, nýbrž její součástí.
Na mušce i církevní fetiš
Pře o bezbožnou hru o Tartuffovi a o neznabožském Donu Juanovi(podobnost s nedávným olomouckým výpadem proti Davidu Drábkovi je čistě náhodná) je i dnes generační polemikou upozorňující zároveň v obrazu fanatismem posedlého otce Bartoloměje (Jan Grygar) a bratrů Síly a Víry (Jiří Pištěk, Vladimír Krátký) nejenom na fetišistické kupčení s kýčově komponovanými svatými obrázky.
V titulní postavě se po příchodu do Brna z Divadla Komedie poprvé naplno prosadil Miloslav Mejzlík, jemuž postava umožnila uplatnit všechny jeho košaté herecké rejstříky. Z partnerů mu dobře sekundují David Kaloč v roli jednookého Markýze d´Orsiniho, řečeného Pomodlise, Zuzana Slavíková (Moliérova životní souputnice Madeleine Béjartová), tradičně Antonie Talacková (Armanda Béjartová), Zdeněk Dvořák (Ludvík XIV.), v roli zrádce Moirrona pak posluchač JAMU, talentovaný Pavel Ondruch.
Při poslání nás bodne
Nad inscenací klene se velké Moliérovo a nenaplněné Bulgakovovo poslání: Výzva k toleranci, k velkému daru odpouštět hříchy. To je dobrá vlastnost smrtelníků, ne k poslušnosti nabádající a kacíře trestající církve a jakékoli jiné moci ve století 17., 20. i dnes.
Národní divadlo Brno - Michail Bulgakov: Moliére. Přeložila Marie Loucká, úprava Jiří Šimáček. Režie a hudba Zdeněk Plachý, dramaturgie a hudba Martin Dohnal, scéna Jana Preková, kostýmy Markéta Oslzlá, texty k písním Jiří Kuběna, choreografie Hana Charvátová.