Hlavní obsah

Zmatení podivíni. Do Národního divadla přichází komediální pantomima s Polívkovou a Hybnerovou

5:43
5:43

Poslechněte si tento článek

Parta podivínů, kteří dělají něco, čemu vůbec nerozumí. Tak by se dal ve stručnosti shrnout děj nově uváděné autorské inscenace Pluto v pražském Národním divadle. V komedii, jejímž hlavním vyjadřovacím prostředkem je pantomima, se představí Anna Polívková, Vanda Hybnerová, Radim Vizváry a Novozélanďan Trygve Wakenshaw. Malou ochutnávku nabízí videoreportáž Novinek.

Pluto v Národním divadle Video: Marek Tereba, Novinky

Článek

„My o tom, že bychom se rádi potkali na jevišti, mluvíme s Radimem Vizvárym už asi dvacet let,“ prozradila na úvod Vanda Hybnerová. A stalo se tak letos. Pluto přichází na prkna Nové scény jako poslední představení před rozsáhlou rekonstrukcí budovy. A přináší něco, co v posledních letech lehce ze světa mizí, pantomimu.

Její ústup z mainstreamové scény potvrzuje i umělecký šéf Laterny magiky a jeden z účinkujících v představení Radim Vizváry:

„Pantomima, klasická umělecká forma, se v průběhu let vytratila do stínů, které vrhají jasná světla divadelních, filmových a televizních hvězd. Stejně jako bývalá planeta Pluto, i pantomima byla kdysi nedílnou součástí kolektivního vědomí, jednou z mainstreamových forem performativního umění.“

Anna Polívková: Ve spoustě věcí mužům rozumím

Móda a kosmetika

Dnes je však na okraji. Pluto si klade za cíl přivést pantomimu zpět. Umístit ji do moderního kontextu a představit ji publiku s radostí, lehkostí a veselím. Je to pokus připomenout si kouzlo sledování talentovaných umělců, kteří dokážou vytvářet celé světy doslova z ničeho.

Herečku Vandu Hybnerovou a Radima Vizváryho doplňuje na jevišti velmi netradiční skladba umělců. Herečka Anna Polívková a Novozélanďan Trygve Wakenshaw. Celá tato skvadra tvoří partu, která se snaží ovládnout Pluto, tedy ne planetu, ale začínající filmové studio.

Foto: Petr Lebeda, Národní divadlo

Vůbec poprvé v historii souboru vznikla komedie, jejíž hlavní složku tvoří nonverbální umělecká forma, konkrétně pantomima.

„Pluto je studio, které se s nadšením vrhá na konkurenční scénu motion capture – přestože jeho tvůrci nemají žádné odborné znalosti, žádnou intuici a rozhodně žádnou umělou inteligenci. Co ale mají, je neochvějná (a notně pomýlená) naděje a odhodlání,“ prozradil k představení Thomas Monckton, který je už druhým zahraničním režisérem, který letos pro Laternu magiku tvoří.

Improvizace a mix smyslů pro humor

Podle Hybnerové je představení ojedinělé tím, že vznikalo velmi improvizovaně, a protínají se tam tedy povahy a smysly pro humor všech tvůrců.

„Myslím, že teď je to představení v plenkách, dostali jsme se ke kostře a je to velmi zvláštní způsob práce. Na začátku jsme neměli v podstatě žádný scénář. Bylo jen téma a myslím, že podle reakcí diváků se bude představení dál vyvíjet, a na to se těším,“ prozradila.

V rukou máme minulost i budoucnost. Národní divadlo uvádí inscenaci o intimitě i násilí

Divadlo

Herečka se představuje v roli údržbáře Maxe. „Hraju takovou technickou složku. Je to archetyp klauna, protože klaun vznikl z opilce. Červený nos byl nos opilce, vrávoravá chůze také, takže tam někde je základ toho klaunství,“ vyprávěla pro Novinky.

Radim Vizváry podle herečky převzal principy práce v klasické pantomimě od jejího tatínka Borise Hybnera. A nejen on, inspirací byl tatínek i samotné Vandě Hybnerové.

„Táta byl výborný pedagog. A já, čím jsem starší, tím více vnímám to, že používám věci, které jsem od táty okoukala nebo nacítila, protože s velkou pokorou, bez ohledu na to, zda jsem dcera nebo ne, byl podle mě v tomto oboru výjimečný,“ dodala.

Foto: Petr Lebeda, Národní divadlo

Pluto nejen přibližuje současnou světovou pantomimu českému divákovi, ale zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla.

„Já se tomu věnuji celoživotně. Spoustu toho mě naučil táta, studovala jsem ale také u Borise Hybnera, Ctibora Turby i v Paříži,“ dodala Anna Polívková.

Polívková ztvárňuje postavu jménem Vilma Sofia Anastasia Von Spielbergson. „Právě ona zdědila filmové studio, miluje film, ale nestudovala film. Spolu s tím studiem zdědila postavu Maxe, který je nepostradatelný, ale nemožný. Jako my všichni. Takže jsem zvědavá, jak to vůbec dopadne,“ vyprávěla herečka.

„Jsem šťastná, že mi něco takového přišlo do cesty. Mám ráda kombinace pohybového divadla a promítání,“ dodala.

A nadšený z Pluta je také Novozélandský umělec Trygve Wakenshaw, pro něhož je to první spolupráce s pražským Národním divadlem. „Jsem velmi pyšný, že mohu pracovat s tak neskutečnými lidmi. Byl jsem v Česku v minulosti na nějakých show, ale ne přímo tady. Divadlo jsem si však zamiloval,“ přiznal v rozhovoru pro Novinky.

Napětí mezi přesností AI a lidskou chybovostí

Podle tvůrců žijeme v době, kdy technologie postupují tak rychlým tempem, že i ti nejzkušenější mají problém držet krok. Naše životy a průmyslová odvětví jsou stále více ovlivňovány rychlým vývojem technologií.

Foto: Petr Lebeda, Národní divadlo

„Vývoj zkoušení už je sám o sobě dost často klauniáda. Jelikož moje angličtina je spíše taková turistická, na zkouškách jsem odevzdaná Google překladači, který mi ale mnohdy vůbec není schopný pomoct, protože hledání slov z novozélandské angličtiny pana režiséra je nad síly i této aplikace,“ prozradila Hybnerová k inscenaci.

Pluto zkoumá napětí mezi dokonalou přesností umělé inteligence a naprostou lidskou chybovostí. A jeho tvůrci si pokládají otázku: Kolik kontroly nad svým světem máme – a kolik jí vlastně potřebujeme?

Stejně se nad otázkou budou moci zamyslet i zájemci, kteří by si ojedinělý zážitek nechtěli nechat ujít. Na Nové scéně Národního divadla bude Pluto uvedeno několikrát v březnu a následně i v dalších měsících až do června. Poté se představení z budovy, kterou čeká rekonstrukce, přesune na jinou scénu.

Režisér Thomas „Thom“ Monckton

  • Je umělec pocházející z Nového Zélandu, jehož tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Studoval na tamní cirkusové škole CircoArts a později na prestižní Mezinárodní škole Jacquesa Lecoqa v Paříži.
  • Kariéru zahájil ve své rodné zemi, kde vystupoval s Ugly Shakespeare Theatre Company a zároveň jako sólový umělec. Později se usadil v Evropě.
  • Mezi jeho nejznámější věci patří The Pianist, která mimo jiné získala cenu Total Theatre Award na Edinburgh Fringe. Další jeho show, Only Bones, se hrála ve více než deseti zemích a na NZ Fringe 2015 získala cenu Best in Physical Theatre.
  • Jako performer je mistrem proměny – v jediném okamžiku se z klauna stává akrobatem, aby se vzápětí převtělil v mima. Jeho tvorba je plná humoru a sebeironie, což z něj činí jednoho z nejvýraznějších představitelů současného fyzického divadla.

Národní divadlo otevírá téma privatizace i života Petra Kellnera. Ani to nedozkoušíte, zní z úst kritiků

Divadlo

Výběr článků

Načítám