Zlo nemá rádo zesměšňování, říká herec Lukáš Příkazký

Rozhodně je to aktuální záležitost. Už když jsme to zkoušeli, premiéru měla hra minulý rok, tak režisér Michal Vajdička říkal, že už to měl dlouho v merku, ale hledal příležitost, kdy a kde to udělat.

Ruská invaze na Ukrajinu začala před třemi roky a on se shodl s dramaturgem Danielem Majlingem, že v Dejvickém divadle by se to mohlo podařit udělat s vtipem. Protože zlo podle mě nejvíc nemá rádo, když ho někdo zesměšňuje.

Podobné to bylo i s Richardem III. (premiéra byla 1. dubna 2022 - pozn. red.). Začali jsme zkoušet a najednou se začaly objevovat informace, že Putin asi vpadne na Ukrajinu. Říkali jsme si, že to neudělá. A on to 24. února 2022 opravdu udělal. Od té chvíle inscenace dostala úplně jinou konotaci, protože od té chvíle byl Richard III. takovým Putinem. A skončil špatně.

Je to moje role s největším rozsahem. Člověk to musí táhnout.

Není to úplně zadarmo. Díky bohu za to, že jsme to mohli dělat s režisérským duem SKUTR. Protože si nedokážu představit, že bych tuhle hru dělal s nějakým jiným režisérem, který by chtěl po mně větší temnotu.

Asi by to člověk zvládl, ale mně se hrozně líbí, že SKUTŘI k tomu přistupují trošku jinak. Z nejdelší Shakespearovy hry, která má v překladu 168 stránek, pro nás udělali krásných 68. A ono to funguje. Nevím, jestli jste to viděla.

To ano, ale kvůli tomu nemusím být shrbený, ošklivý týpek. Právě naopak. On si o sobě myslí, že je hezký a spíš je hnusný uvnitř. To mě právě bavilo. A moc se mi líbí, že nám z toho prosakuje trošku komediální záležitost. Je to ten samý princip, kdy si ze zla děláte legraci.

Snažím se jí úplně nezahlcovat. Člověk v sobě má nějaký vztek, obecně, kvůli tomu, co se děje ve světě. Přemýšlím nad tím, jak to je, ale pak se třikrát nadechnu a jdu se věnovat jiným věcem. Rodině, svým dvěma malým dětem. Nemám tolik času, abych na to jakkoliv musel neustále myslet. To by ani nešlo.

V rolích, jako je Richard III., se snažím mít odstup. Nemusím do toho jít úplně na vážno, ale jakoby plout trošičku po povrchu. Herectví mám spíš postavené tak, že mým cílem je, aby mi lidi věřili. Ale nemám to tak, že k tomu dojdu tím, že si to fakt prožiju. Nevím, jestli je to správně, každý na to jde jinak.

Nějak se mi to stalo. Pocházím z jižní Moravy, ze Strážnice, a když mi bylo tak mezi desátým a dvanáctým rokem, dostal jsem se do ochotnického divadla Kalasancio. Založila ho paní učitelka češtiny Musilová a mě tam jednou vzala máma. Řekla mi, když tady pořád děláš blbosti a jsi nedobrý, budeš sem chodit. Přitom já měl spoustu aktivit, hrál jsem fotbal, chodil jsem do hudebky, do malování, ministroval jsem.

Když jsem tam přišel, dostal jsem text pohádky, která se myslím jmenovala Honza v říši lenochů. Přečetl jsem ho a dostal roli Honzy. Takže jsem vlastně z ničeho nic dostal v uvozovkách hlavní roli. Přestože jsem do té doby o divadle nic moc nevěděl. Pak jsem se v deváté třídě rozhodoval o tom, co dál. Zkusil jsem si jenom tak podat přihlášku na konzervatoř do Brna. A ono se stalo, že jsem jel na první kolo, pak na druhé a přišel dopis, že mě přijali.

Nevěděl jsem vůbec, co to obnáší. Přišel jsem v patnácti do Brna na konzervatoř, hudebně-dramatický obor a za ty čtyři roky do maturity jsem zjišťoval, o čem to řemeslo je. Pak jsem si podal přihlášku na DAMU a zase mě přijali. Šel jsem do Prahy a vlastně se opakovalo to samé, v násobném množství. A teď jsem v Dejvickém divadle.

Už při studiu jsem nastoupil do ABC. Tam jsem šel, aniž bych rozlišoval, jestli je to dobrý nebo špatný. Byl jsem rád, tím, že nejsem z Prahy, že mám další možnost zůstat v ní a dělat to, co jsem vystudoval. Vždycky jsem počítal s tím, že to nemusí vyjít, ale pak jsem si uvědomil, že nemám žádná zadní vrátka. Konzervatoř je úzce zaměřená humanitně, DAMU byla logická volba.

No to je pravda, klepu to. Bylo to nějaké štěstíčko nebo schopnost dokázat vytěžit z nějaké příležitosti maximum. Ale vždycky to bylo buď to vyjde, nebo ne.

Byl jsem dvě sezony v ABC, pak jsem dostal nabídku do Divadla na Vinohradech, kde jsem byl šest sezon. Bral jsem to tak, že to je moje práce. Každý si to v sobě musí nějak přebrat. Jestli například má přehnaně řešit, jestli hraje v kvalitní nebo nekvalitní hře. Já jsem si říkal, že to je stejně o mně, ať je hra jakákoli, protože na jevišti budu já. Jak se říká, i ve špatné hře se dá zahrát dobře a vlastně si tím pomyslně budujete kariéru. Nemám to slovo rád, ale pro mě je prostě nejpřesnější.

Myslím, že se mi vyplatilo a vyplácí přistupovat ke všemu poctivě, ať je to seriál, film, nebo divadlo. Protože to není o divácích, kteří to ve finále uvidí, ale spíš o lidech, se kterými pracujete.

Pro moji profesi je divák zásadní, ale pro další rozvoj už ne. A pak přišel ten zlomový okamžik, kdy mi režisér Honza Pachl nabídl, abych pro Českou televizi točil seriál Rapl. Do té doby jsem tak velkou příležitost neměl. Natáčet se mělo celý rok a já se rozloučil s vinohradským divadlem. Protože jsem sice měl snahu to skloubit, ale tamní umělecký šéf se dohodnout nechtěl.

Měla se točit druhá série Rapla a zavolal mi Martin Myšička. To by mě v životě nenapadlo. Byl jsem předtím v Dejvicích na jednom představení, 39 stupňů, a už tehdy jsem si říkal, jak skvěle to hrajou.

Mezitím už jsem se s herci z Dejvického potkával na různých natáčeních, ale nepomyslel bych, že bych s nimi mohl být v divadle. Když mi Martin Myšička řekl, že by chtěl, abych k nim přišel hrát, zastavilo se mi srdce.

Ale spíš než z toho, že mi dal nabídku, tak z toho, že mu musím říct, že bych strašně rád, ale že mám podepsanou smlouvu a od září musím dlouho natáčet. A on mi řekl, že Tomáš Jeřábek má stejný problém, a až to natočím, mohl bych nastoupit od září sezony 2018 až 2019. Tak jsme se dohodli, a tak se to najednou stalo.

Byl to debut režiséra Jiřího Matouška. Točilo se o prázdninách a já se zeptal, s kým bych tam měl hrát. Když jsem se dozvěděl, že manžela Báry Polákové, aniž bych četl scénář, jsem řekl, že to chci.

S Bárou se známe z DAMU, hráli jsme spolu v Disku a v Rubínu. Hodně jsme toho spolu odehráli, ale dlouho jsme se neviděli, tak jsem se těšil. A bylo to super natáčení.