Článek
V dramatu sledujeme osmdesátiletého Andrého, v brněnském provedení ve vynikajícím podání Jana Mazáka, který trpí Alzheimerovou chorobou, což ovlivňuje vztahy s jeho dcerou Anne, v neméně bravurním předvedení Alenou Antalovou, či jejím manželem Pierrem, který není zlý člověk, ale přece jen má ke tchánovi poněkud jiný vztah než jeho manželka Anne.
Stále více nemocný otec v podání Jana Mazáka s dcerou, která o něj pečuje – Alena Antalová.
Do postavy se vžil Milan Němec a zřejmě nejeden z diváků se dokáže při sledování příběhu vcítit do jeho postavení. Inscenaci režijně připravil Petr Gazdík, který si pro své ztvárnění vytvořil novou a velmi unikátní postavu, která však do předlohy autora vlastně vůbec nezasahuje.
Je označena jako On a jde vlastně o hudební doprovod, zčásti improvizaci, kterou děj na scéně provází nadaný hudebník ze Slovenska Tony Marko.
Jan Mazák jako nemocný André s dcerou v podání Aleny Antalové (uprostřed) a ošetřovatelkou Laurou (Kristýna Daňhelová)
Hudba navozuje myšlenky
„Postavu, kterou nazýváme jako On, považuji za jakési alter ego hlavního představitele, které ho kotví k původnímu životu. Představuji si, že každému v hlavě zní určitá hudba, a my právě myšlenky Andrého předznamenáváme či podporujeme hudbou, která zároveň představuje i jakýsi hudební podkres,“ vysvětlil Novinkám režisér inscenace Petr Gazdík.
Milan Němec a Alena Antalová
Hra je podle něj napsaná velmi citlivě a s velkým pochopením, takže se tvůrci neobávají kritických hlasů, že si snad dělají legraci z tak závažného tématu, jakou choroba je.
„Příběh se snažíme vyprávět ve smyslu jeho komplikovanosti, aniž bychom si z něj chtěli dělat legraci, byť je inscenace označována jako tragická fraška. Úsměv mohou vyvolávat situace pro někoho, kdo problém vidí jen zprostředkovaně a ještě se ho osobně nedotýká. Pro ty, kterých se tento problém však bezprostředně týká, to už tak úsměvné obvykle není,“ dodal režisér, který hru představuje jako komorní drama plné nečekaných zvratů a výborného civilního herectví.
Úspěšná hra s oscarovým leskem
Autorem mimořádné hry je francouzský dramatik, spisovatel a režisér Florian Zeller (*1979). Patří mezi nejhranější současné dramatiky na světě. A to i díky inscenaci Otec z roku 2012, ve které působivým způsobem zobrazuje subjektivní pohled člověka ztrácejícího se ve vlastní paměti.
Za hru, která je označována také jako tragická fraška, obdržel řadu ocenění, a to nejen ve Francii, kde získal nejprestižnější Cenu Molière za nejlepší hru, ale i po celém světě, například ve Velké Británii, Spojených státech amerických, Brazílii, Austrálii nebo Japonsku.
Text získal pozornost i díky stejnojmennému Zellerovu filmu z roku 2020, který byl oceněn hned dvěma Oscary, a to za nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro Anthonyho Hopkinse.
