Článek
„Je doloženo, že skupina studentů okolo A. V. Šembery uvedla 4. října 1825 v sále restaurace U Zlaté koruny ve Vysokém Mýtě divadelní frašku Augusta von Kotzebue, kterou přeložil Václav Rodomil Kramerius a dal jí název Dům na silnici. Bylo to první divadelní představení v českém jazyce uvedené ve Vysokém Mýtě,“ řekl předseda divadelního spolku Šembera Petr Klofanda.
Šembera byl tehdy studentem litomyšlského gymnázia. Divadlo mělo úspěch, ale město bralo představení jako studentskou rebelii a její aktéři odešli s pokutou deseti zlatých.
Kraj poté ihned vydal speciální vyhlášku, která na zakázanou premiéru reagovala.
Glosa: Nenastal čas, aby divadelní Ypsilonka zavřela krám?
„Ochotnické představení, vodění medvěda a jiné neplechy se zapovídají,“ psalo se v dokumentu.
Pokusy sehrát divadlo v českém jazyce přicházely od roku 1814, ale vždy je zastavil odpor města. Čeština jako řeč nižších vrstev nebyla na veřejnosti žádaná.
Divadlo bylo rekonstruováno podle návrhu architektky Heleny Dařbujánové.
O 25 let později se situace převrátila, najednou o divadlo začali mít zájem přední měšťanské rodiny i starosta města. Vznikaly první divadelní spolky a tlak na vlastní budovu divadla byl enormní, ale plány se nedařily uvést ve skutečnost.
Aspoň nějaké divadlo
Až v roce 1909 přišel zlom a byla založena první veřejná sbírka, jenže peníze pokryly jen stavbu menšího divadla.
„Kolem roku 1924 dospělo město k závěru, že peníze budou muset stačit, náklady na velké divadlo by byly tři miliony československých korun, a tak se pustí do stavby budovy prozatímní za 700 000 korun,“ řekl Klofanda.
Na premiéru Princezny Pampelišky, kterou se nové divadlo v srpnu 1925 otevřelo, přijeli i její autoři. Budova byla postavena za deset měsíců a nese prvky rondokubismu. Vysokomýtští však stále toužili po větší. Jejich sen se jim však nesplnil. Veřejná sbírka sice pokračovala, ale dvakrát zmizela, jednou za války, podruhé v únoru 1948.
Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě
A tak vysokomýtským navždy zůstala budova, která se větší následovnice nikdy nedočkala. Zdejší ochotníky to však nijak nezlomilo, měli svou kvalitu.
„V představení Paní ministrová, kterou sehrál Divadelní spolek Šembera, se v jedné z rolí představila herečka Národního divadla v Praze Růžena Nasková. S ochotníky hrála také 18. a 19. března 1939 ve hře Příklady táhnou,“ řekl ředitel vysokomýtského Regionálního muzea Jiří Junek.
Vítejte v Naskově
Naskovou, legendární členku pražského Národního divadla, proslavily role dobráckých žen, mimo jiné ve filmu Tetička (1941). Není také bez zajímavosti, že právě z tohoto roku pochází stejnojmenný film režiséra Miroslava Cikána, kde Nasková hraje jednu z hlavních rolí a pronáší známou větu: „A co jsou to ty tepláky?“
V jednom z dopisů místnímu režiséru Antonínu Vanišovi psala: „Na Vysoké Mýto a na drahé Kujebáky vzpomínám s kolegou Deylem tuze často. Říkávalo se mezi námi Vašemu městu Naskov, protože jste mne tam měli rádi a já tam tak ráda jezdila.“
Šemberovo divadlo bylo rozšířeno a zvětšeno v roce 1995. Nyní je po velké generální opravě. Přesto mu stále schází zadní koridor pro herce, aby mohli za jevištěm přejít na druhou stranu, takzvaný horizont.
Ve Vysokém Mýtě si první divadelní kus 200 let po jeho uvedení znovu připomenou. Sehrají ho žáci základní umělecké školy. K oslavám vznikne dalších 40 počinů od divadelních spolků a organizací.
Komedií roku je ústecká Škola žen, Géniem smíchu Jiří Lábus
