Stivínová, Piškula a Matásek. Do Národního divadla přichází emotivně silná nálož antického dramatu

Moderní příběh, ale zároveň velmi silné antické drama. Prkna zlaté kapličky ožívají další známou hrou. Oresteia v provedení od Roberta Ickeho přináší působivou a přitažlivou rodinnou ságu o neurotickém světě na pokraji zkázy, ale také o naději a víře v nové začátky.

A znovu nám v ní klade věčnou otázku, kde leží hranice dobra a zla a kdy může být spravedlnosti učiněno zadost.

„Celé představení je situováno do veřejného prostoru, vykachlíkované obrovské koupelny se sprchami, vanami a umyvadly. Scénografie je opravdu monumentální. My jsme vycházeli z toho, že sledujeme příběh z vojenské základny,“ nastínil pojetí hry režisér představení Marián Amsler.

„Téma války je tam velmi důležité. Agamemnón jako vojevůdce, generál ozbrojených sil připravuje svět na válku. Celé se to ale odehrává u něj doma,“ dodal režisér.

Ve hře se tedy setkává kombinace vojenského tématu s veřejným a zároveň dochází ke střídání veřejného se soukromým. Diváci budou přítomni adaptaci hry do současného světa, kdy autor, Robert Icke, oproti původní hře prohloubil vlastnosti postav.

„Posílil navíc jejich motivace. Myslím, že s každou postavou se můžeme ztotožnit, ale i polemizovat, souhlasit, nesouhlasit. Vyvolává to stejné otázky jako kdysi, ale myslím si, že ještě palčivější,“ prozradil Amsler.

I přesto, že byla hra sepsána v roce 2015, můžeme ji nyní vnímat ještě aktuálněji než kdysi. Pnutí je v ději cítit, jak ekonomické, tak náboženské, a paralely jsou z toho velmi jasné.

Oresta si tentokrát osvojil šestadvacetiletý Zdeněk Piškula. Přiznal se, že je pro něj hra výzvou. „Já jsem tady v angažmá, takže to byla na půl nabídka a na půl je dané, co budu dělat. Když jsem byl na schůzce se Skutry a oni mi řekli, že budu hrát Oresta, tak mi spadla brada,“ vzpomněl herec.

Hra je pro něj plná silných okamžiků, ten nejsilnější si ale prý odnáší i domů.

„Celá moderní adaptace je dělaná tak, že Orestés vzpomíná na minulost s psychoterapeutkou, s níž si vytvoří určitý vztah, a na konci se to celé zlomí. Ta paní se ho vlastně snaží kompromitovat a to je zrada, kterou si v sobě nosím pak i po zkouškách,“ dodal.

Piškulu doplňuje silná dvojice herců a zároveň postav. Zuzana Stivínová a David Matásek v rolích manželů Klytaimnéstry a Agamemnóna.

„Ona je známá jako nejhorší vražednice v antickém divadle. Autor Icke je velmi inteligentní a myslím, že chtěl divákovi více přiblížit povahu mé postavy. Daleko více rozpracovává její obyčejný strach, opravdové motivy, je tam krásně řečeno, že je dobrá matka. To je myslím důležité pro diváka, protože by jinak to, co udělá, nemělo takový dopad,“ prozradila Novinkám herečka.

„Já ji hraju jako silnou ženu. Mám silného partnera Davida Matáska a myslím, že jsme absolutně vyrovnaný pár, co se týče energie, moci. Tady jsme oba takoví vojevůdci, kteří se srazí,“ nastínila Stivínová.

„Podle mě není hra zbytečně aktualizována,“ připojil se Matásek. „Nic zásadního se tam nemění, možná si hrdinové více kladou otázky. Naši hrdinové se ptají, zda je to nutné a jaká je cena. Odpověď není ani jedna správná. Je to strašné. Buď dítě, nebo národ,“ dodal.

Matásek si prý v roli záporáka libuje. „Čím vzdálenější je postava vašemu naturelu, tak tam máte co objevovat a hledat. Nejen v sobě, ale i u zdrojů vedle. V tomto je to další darebák velkého formátu a já jsem za něj rád,“ uzavřel.

Oresteiu v původním formátu uvádělo Národní divadlo naposledy v letech 2002 a 2003 pod taktovkou Ivana Rajmonta. Na jevišti se tehdy potkali Věra Galatíková, František Němec, Taťjana Medvecká či Miroslav Mejzlík.

Ještě předtím, v 80. letech minulého století, si ve hře na prknech divadla zahráli Jana Hlaváčová, Petr Štěpánek, Luděk Munzar, Helga Čočková, Blanka Bohdanová, Luba Skořepová, ale i zmiňovaná Taťjana Medvecká.

Nové provedení si jeviště Národního divadla prvně podmanilo 5. února a během měsíce bude uvedeno hned čtyřikrát.