Šalda by se za Liberec nestyděl

Šaldova šňůra nabídla letos od 15. do 18. června s jednou výjimkou všechny premiéry právě končící sezony, a to napříč uměleckými soubory činohry, opery a baletu. Smršť jedenácti představení během čtyř dnů sice představovala divácky náročný, ale velmi užitečný a zajímavý maraton.

Sympatické je, že vedení divadla nevolí výběr toho nejlepšího, ale ukáže poctivě celou sezonu včetně problematických inscenací. Očekává za to, že se od přítomných divadelních odborníků dozví, co si o jejich tvorbě myslí. A to se skutečně dělo ve velmi živých diskusích po posledním představení každého dne, které se protáhly vždycky až přes půlnoc.

Nejvíc titulů, celkem šest, nabídla činohra, z toho hned dvě původní hry napsané přímo pro liberecký soubor. Parodii na béčkové filmy a horory Tajemný pan Zet věnoval Liberci, kde začínal svou kariéru, herec a dramatik Tomáš Dianiška.

Inscenace Liebeřeč vznikla jako pocta liberecké divadelní budově, která loni oslavila sto čtyřicet let své existence. Obě inscenace mají své problémy, ale i své věrné divácké příznivce a je moc dobře, že v Liberci vznikly.

Činoherní sezona byla žánrově velmi pestrá a vyjadřovala se skrze klasické i současné tituly k aktuálním tématům. Platí to i o Gazdině robě Gabriely Preissové, kterou v režii Martina Františáka lze po všech stránkách označit za vrchol letošní sezony, a to nejen té liberecké.

Operní soubor předvedl tři premiéry sezony. Verdiho Nabucca ve velmi tradiční podobě konvenujícího konzervativnímu publiku, včetně toho ze sousedního Německa, které tvoří nikoli nepodstatnou součást liberecké operní komunity.

Rok české hudby motivoval vedení opery k volbě Smetanovy Hubičky, jež má ke zdejšímu kraji úzký vztah. Inscenace režiséra Michaela Taranta zapojila do dění i místní folklorní soubory, je živá, ale zároveň až příliš zahlcená množstvím popisných akcí.

Za mimořádný počin lze označit scénické uvedení Myslivečkova pozapomenutého oratoria Adam a Eva, které nastudoval operní soubor spolu s baletním. Pod režijním vedením Lindy Hejlové Keprtové vznikla hravá inscenace vypovídající nadčasovým způsobem o vztahu muže a ženy poznamenaných prvotním hříchem.

Baletní soubor již pod vedením Aleny Peškové nastoupil cestu svébytné dramaturgie i inscenačního výrazu. Úspěšně po ní kráčí i nynější umělecká šéfka Marika Mikanová.

Svědčil o tom především klasický baletní titul La Sylphide, proměněný v moderní taneční divadlo pod názvem Sylf. A je potěšitelné, že vznikl v choreografii a režii členky libereckého souboru Nurii Cazorly Garcíi, která se předvedla v další inscenaci na téma Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy i jako vynikající tanečnice.

Šaldova šňůra ukázala liberecké Divadlo F. X. Šaldy napříč soubory ve velmi dobré kondici, a to jako scénu, která má vysoké ambice a přemýšlí o tom, co divákům nabízí. Nebojí se i riskovat a ve svých nejlepších inscenacích (a není jich málo!) dosahuje opravdu vysoké umělecké úrovně. Ve všech souborech má skvělé herecké, pěvecké, muzikantsky i pohybově nadané umělecké osobnosti.

A co je nejdůležitější, ze všech inscenací je patrný velký osobní vklad všech účinkujících a jejich snaha zaujmout diváky autentickým sdělením.

Všechny inscenace budou na repertoáru i příští sezonu a stojí za to se za nimi do Liberce vypravit. A to nejen jednou do roka.