Článek
V hlavních rolích se představí pěvci Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Václava Krejčí Housková (Ježibaba) a spolu s nimi do světa Dvořákovy slavné opery vstupuje i mladá pěvecká generace – Vodníka ztvární Jan Šťáva a Cizí kněžnu Eliška Gattringerová.
Brněnské provedení není pohádkou, ale dramatem o nenaplněných tužbách a lidském selhání, o rozporuplném konfliktu mezi láskou, erotickou touhou a o hříchuplné lidské duši. I proto se zřejmě doporučuje divákům nad patnáct let.
RECENZE: Rusalka utopená v hlubině symbolů
„Způsob komunikace pohádky s publikem je podobný logice snu. Ve snu se nám dějí realistické věci, jen souvislosti, v nichž se odehrávají, jsou vždy posunuté někam jinam. Sen a pohádka pracují s různými přístupy k realitě, s prvky, které nejsou v normálním životě logicky slučitelné, ale zde působí úplně přirozeně,“ říká režisér David Radok.
Pomohly škrty?
„Unikátnost Dvořákovy hudby spočívá především v tom, že ačkoliv se pohybuje v romantickém světě, ze kterého vychází hudebně i esteticky, tak si na nic nehraje. Antonín Dvořák sázel na jednoznačnost, upřímnost a přirozenost. Naše Rusalka výrazně akcentuje jednu z vrstev příběhu. Pomohli jsme si i některými škrty,“ doplňuje dirigent Marko Ivanović.
A pokračuje: „Je samozřejmě vždy riskantní zasahovat do takové dokonalé partitury, ale myslím si, že výsledek může být zajímavý, překvapivě právě proto, že vypíchne určitá témata, která v Rusalce jsou a která mají tendenci zmizet pod nánosem témat jiných. Nám šlo především o Rusalku, která žije v prostředí, jež je svým způsobem toxické a ze kterého se snaží uniknout, a zjišťuje, že to venku je ještě podstatně horší. A jediný vztah, který to všechno mohl zachránit, zkrachoval kvůli povrchnosti a charakterovému nastavení prince. Jsou věci, které se v životě už napravit nedají.“
Scénografie, inspirovaná konceptem scénografa Larse-Ake Thessmana, uvedeným v GöteborgsOperan v roce 2012, slibuje vizuální zážitek, který doplní hudební a dramatickou stránku představení.