Článek
Během zhruba hodinového rozloučení na Kačera zavzpomínaly mimo jiné herečky Jitka Smutná, Eva Salzmannová a Božidara Turzonovová či herec David Prachař. Úvodní projev pronesl ředitel ND Jan Burian. Obřad zakončilo vynesení rakve z budovy.
„Byl to člověk, který mě provázel celým mým dosavadním životem. Byl to velký kamarád mého táty (herec Jiří Kodet), byl to skvělý režisér, úžasný, charismatický pán, v podstatě součást naší rodiny. Měla jsem ho nesmírně ráda, velmi jsem si ho vážila a jsem mu vděčná za mnohé,“ vzpomínala na smutečním rozloučení herečka Barbora Kodetová.
Byl podle ní silným charakterem, stál si za svými názory, uměl krásně mluvit a měl vždy jasný názor na život. Nebýt Jana Kačera, nebyla by prý u divadla.
Blízký, nejen pracovně, si byl Kačer i s hercem Janem Potměšilem. „Teď jsem si myslel, že to ještě zvládne… Je mi to nesmírně líto. Osobně mi bude velice chybět, ale i v kulturní rovině. Budu se snažit svým studentům a kolegům předávat věci, které mi zůstaly v srdci po tom, když jsme spolu spolupracovali a když mě vedl,“ vzkázal.
Rozloučit se s ním přišel do Národního divadla také herec Zdeněk Žák. „Mám s ním legrační vzpomínky, budu na něj vzpomínat jako na veselého člověka. A byl to úžasný kliďas,“ přiblížil jeho osobnost.
Za velkou osobnost a skvělého vypravěče ho považuje též herec a režisér Ondřej Pavelka. „Miloval jsem s ním sedět a poslouchat ho, ať mluvil o divadle, nebo tom, jak je venku hezky. A byl to zanícený slávista. Honzo, příští rok budeme mistři, slibujeme!“ vzkázal mu tam nahoru.
Režisér i herec
Uznávaný režisér patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla druhé poloviny 20. století. Své jméno spojil od 60. let minulého století s ostravským Divadlem Petra Bezruče a pak s pražským Činoherním klubem.
Od roku 1990 do roku 2015 působil v Národním divadle, a to původně jako herec. Ostatně i v herectví zanechal výraznou stopu. Byl jednou z tváří tzv. československé nové vlny. Herectví se intenzivně věnoval i po sametové revoluci.
Svou kariéru často spojoval s rodinným životem. Jeho manželkou byla herečka Nina Divíšková (1936-2021). Společně vychovali tři děti.
Jan Kačer (3. října 1936–24. května 2024)
- Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU (absolvoval v r. 1960).
- Jeho prvním působištěm bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1964, poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem.
- Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla (nyní Národní divadlo moravskoslezské), kde působil v letech 1976–1986. Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze.
- V letech 1986–1990 byl režisérem Divadla na Vinohradech. Pohostinsky připravil řadu inscenací v dalších divadlech u nás (včetně Národního) i v zahraničí (např. v Oslu, Basileji, Záhřebu).
- Členem činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015; do roku 1997 jako režisér, později zde byl v hereckém úvazku… Hrál i řadu rolí v televizi a ve filmech – patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny - mimo jiné Smrt si říká Engelchen (1963), Každý den odvahu (1964), Údolí včel (1967)...
- Od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77.
- Za svou práci získal řadu ocenění: medaili Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998) a Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva (2016). V roce 2021 získal Cenu České akademie divadelníků udílenou v rámci Cen Thálie za celoživotní působení v divadle i filmu.
Zdroj: Národní divadlo
Kluk z Holic
Jan Kačer bezesporu patřil k legendám československého divadla i filmu 2. poloviny 20. století. Ovšem svou slávu přijímal vždy s nadhledem. Často se také ve vzpomínkách vracel do východních Čech, kde se narodil v říjnu 1936 a kde také poznal, jak život dokáže být tvrdý.
Jeho otec spáchal po Mnichovu sebevraždu, aby neohrozil rodinu svým židovským původem. Sám Kačer pak nemohl nastoupit na střední školu, jak chtěl. A to pro změnu „kvůli nevhodnému třídnímu původu“. Přesto uspět dokázal.
Zemřel Jan Kačer
„Byl jsem takovej trouba z Holic a pořád jsem trouba z Holic. A vůbec se za to nestydím. Cestou jsem potkal spoustu zajímavých lidí, kteří mi něco dali. Sešel jsem se s lidmi, o kterých mě vůbec nenapadlo, že by se to mohlo stát. Byl jsem představen papežovi i anglické královně. Seděl jsem s kandidátem na prezidenta Spojených států a druhý den jsem baštil tavenej sejra. Tohle jsem považoval za život,“ řekl v jednom z dřívějších rozhovorů pro deník Právo.
GLOSA: Neopakovatelných filmových šest let Jana Kačera
