Rodina a veřejnost se rozloučila s herečkou Janou Synkovou

„Jsem šťastný, že jsem mohl s Janou spolupracovat. Byla to radost. Ona byla sluníčko,“ řekl novinářům mimo jiné režisér Troška před vstupem do obřadní síně.

Podobný postřeh měla také Lenka Termerová: „S Janou jsme byly skoro čtvrtstoletí v jednom angažmá a vybrat jednu vzpomínku je velmi těžké. Troufám si říci, že jsme byly kamarádky.“

Jiří Lábus zavzpomínal, že je Jana všechny „krásně trápila“. „Měla úžasný dar pro humor a partneřinu na jevišti. Úžasně mne trápila a já to rád podstupoval,“ vyprávěl o vzájemné divadelní spolupráci s tím, že mu také mnohokrát pomohla.

„Byl jsem přece jen na začátku mladší než ona,“ upřesnil s tím, že naposledy se viděli zhruba před dvěma lety. Tehdy se zdravotní stav Synkové zhoršil.

Na divadelní scéně byla Jana Synková dlouholetou oporou Studia Ypsilon, jehož zakladatelem byl její manžel, režisér a herec Jan Schmid, který skonal loni v červnu. Měli spolu dvě děti.

Ve filmu se Synková objevovala hlavně ve výrazných vedlejších rolích. Nezapomenutelná je její teta Kateřina v Saturninovi. Hrála také ve snímcích Věry Chytilové Hra o jablko a Kalamita nebo komediálních trilogiích Byl jednou jeden polda a Babovřesky. Jedním z posledních filmů, ve kterých se objevila, byla komedie Chata na prodej.

Jana Synková se narodila 18. dubna 1944 v rodině pražského advokáta, po předcích ale zdědila i umělecké geny. Dědeček z matčiny strany Richard Josef Menšík i babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky.

První stálé angažmá získala Jana Synková v libereckém Divadle F. X. Šaldy, poté přešla do souboru Naivního divadla Liberec, jehož jednou scénou bylo v té době Schmidem spoluzaložené Studio Ypsilon, které se nakonec osamostatnilo a v roce 1978 přesunulo do Prahy. Na jevišti Ypsilonky pak ztvárnila řadu divadelních rolí. Například v hrách Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka. Herečka napsala také divadelní hru Začarovaný vůl a písňové texty.