Reportáž. Pierre Richard: Mistr nemotornosti je stále tak trochu tady i jinde!

Jeden z posledních velikánů francouzské kinematografie se vrátil na Azurové pobřeží, které zná důvěrně ze svého mládí a kde strávil šťastné období svého života.

Ve skoro devadesáti letech (nar. 16. 8. 1934) se z divadelní ani filmové scény rozhodně ještě nechystá odejít. Ale bez ohledu na to, jak moc tento nekonečně roztržitý hrdina chce vyvrátit filmovou pověst, mýty umírají těžce.

S více než šedesáti lety v hlavních rolích více než čtyřiceti celovečerních filmů, které zhlédlo padesát milionů diváků po celém světě, Velký blondýn zbělal, ale nic to nepomáhá. Z generace na generaci si věrné publikum spojuje jeho pravou náturu s filmovou postavou, jejíž legendu sám pomáhal udržovat.

V představení, na kterém se autorsky podílel spolu s dlouholetým autorem Christophem Duthuronem, nabízí jedinečné setkání, během kterého získáte pocit, že jste se ocitli na dobrou hodinu v umělcově obývacím pokoji.

„Myslím, že otázku: Jsi v životě stejně tak roztržitý jako ve svých filmech? jsem slýchal asi nejčastěji. Snad kromě: Promiň, proč mi šlapeš na nohu?,“ komentuje herec svoji poslední kreaci.

„A stále se snaží reagovat: Ne, vůbec ne, ale věřte, že kážu do prázdnoty, protože se tato otázka stále znovu vynořuje. Právě proto jsem se rozhodl uvést věci na pravou míru!“ dodává s tím, že tak chce skoncovat s nedorozuměním, které se traduje už půlstoletí.

Na scéně ho tentokrát naštěstí žádná smůla ani pohroma, kterou známe třeba z role účetního Perrina ve filmu Kopyto v hlavní dvojroli s Gérardem Depardieuem, nepotká.

Střízlivá a vytříbená inscenace vystavěná jako kaleidoskop životních momentů umožňuje talentu Pierra Richarda zazářit v subtilnější formě bez velkých efektů. Jako byste se po létech setkali s dobrým známým, který vám se svou odzbrojující upřímností vypráví příběhy a vzpomínky na svou kariéru prostřednictvím krátkých skečů, zpovědí a anekdot.

Jeden z mála francouzských komiků schopných změnit osu rotace Země uklouznutím na slupce od banánu ve své show stejně tak s lehkostí vklouzne do různých postav, žongluje s emocemi a komickými situacemi, ovšem s váhou moudrosti svého věku.

Dědic Bustera Keatona v gestech a pohybovém vyjádření a Groucho Marxe ve slovních hříčkách je stále ten stejný vynalézavý tvůrce jedinečné formy, která se drží stejných principů. Jeho burleskní skeče se však transformovaly ve střízlivější formu a se svým jemným humorem a smyslem pro lehkost zde zkoumá hlubší témata, jako je osamělost, plynutí času, láska a hledání štěstí.

Minimalistické kulisy, plynule se měnící s přechody do jiných scén, dokonale doplňují imaginární svět a představivost herce.

Něžný klaun nás také zavede do soukromí, které bylo vždy velkou neznámou. S humorem a nostalgií sdílí anekdoty o svých italských kořenech, vzpomíná na svou matku a pobyty na Azurovém pobřeží v Èze, Nice, Cannes a na Lérinských ostrovech.

Radost na slunci a volejbal každý den na pláži s maminkou, která ho sama vychovala, je životní období, které je součástí hercovy DNA.

„Znám dobře Cannes a jeho starou čtvrť Suquet, kam jsem musel chodit na doučování během léta, protože jsem měl špatné známky ve škole. A pak jsem každé odpoledne hrál volejbal na Plage du Midi. Festival v Cannes mi byl v té době ukradený, raději jsem křižoval moře na kajaku. S matkou jsme zbožňovali výlety do Èze nebo Nice, kde jsem později často natáčel ve studiu Victorine,“ sdělil herec rádiu Bleu Azur před představením.

Show Jsem tady, a nejsem tu! v podání umělce, jehož talent přesahuje generace, potěšilo milovníky kultovních filmů stejně jako fanoušky současného divadla.

„Člověk musí být robot, aby byl schopný normálního chování, díky kterému nežijeme, ale jen přežíváme, fungujeme. Roztržitost a nedokonalost jsou to, co z nás dělá lidské bytosti. Přeji vám, abyste nikdy, nikdy neztratili svou osobní vizi a nenechali se ovlivňovat ostatními!“ uvedl mimo jiné.

„Přeji vám vaši vlastní cestu, aniž byste se nechali vyrušovat pohledy jiných a nenechali se ani unášet tendencemi doby. Dívejte se často vzhůru k nebi, protože to vám pomůže držet hlavu zpříma. A nezapomeňte na jedinou důležitou věc v životě, a to je čas a váš život samotný, protože máme jen jeden. Ach, já vím, jak to jde rychle! Přeji vám, abyste nikdy nezapomněli na příležitost k radosti, a i když se vám to nezdá, je jí tolik kolem nás! Je potřeba se jen dobře dívat. Nejsem tak roztržitý jako kdokoliv! Je potřeba si tohle rozhodně říci!“ Vzkázal své poselství a uzavřel tak intimní spojení s jásajícím publikem do posledního místa nabitého divadla Anthéa za dlouhého standing ovation.

Pierre Richard nejspíše opravdu umí otáčet zemskou osou, protože i ve svém pokročilém věku se zdá být skoro jako na vrcholu kariéry. Alespoň tak je mezi filmaři a divadelníky žádaný.

Vloni slavnostně zahájil filmový festival v Cannes snímkem Jeanne du Barry, kde si zahrál kardinála Richelieu.

A mezi dalšími dvěma včetně filmu Astérix et Obélix : L'Empire du Milieu si v roce 2023 odskočil i do českých studií na natáčení snímku Dana Svátka Dvě slova jako klíč.

Z Antibes herec neprodleně pokračoval na turné se svým divadelním představením, které diváci mohou během 32 představení zhlédnout až do konce března. A také za přípravou dvou dalších francouzských filmů letošního roku.