RECENZE: West Side Story – kdy už dokážeme žít bez nenávisti?

Arthur Laurents a Stephen Sondheim převedli v polovině dvacátého století Shakespearovu tragédii do prostředí newyorské ulice, kde proti sobě stojí dva gangy: bílí domorodí Američané a potomci přistěhovalých Portorikánců. Nesmrtelnost muzikálu zaručila hudba Leonarda Bernsteina a původní režie a choreografie Jeroma Robbinse.

Od broadwayské premiéry se West Side Story dočkala stovky nastudování po celém světě. V Liberci se však objevuje poprvé. A to v jedné sezoně se Shakespearovou hrou, jež muzikál inspirovala.

Režisérka Linda Hejlová Keprtová akcentuje nesmyslně rozdmýchávanou nenávist a staví proti ní touhu po normálním životě. Téma se netýká jen ústřední dvojice, ale prolíná i příběhy Anity, Bernarda, China, Čáry či Doktora.

Inscenace je výrazně kolektivní, ale zároveň z ní vystupují konkrétní příběhy postav slévající se do silného tématu touhy žít jinak.

Režie pracuje s řadou symbolů, z nichž některé jsou trochu plakátové, jako růžové brýle pro Tonyho a Mariu či vlaječka se srdcem v ruce dívky, již si posléze koupí prachatý Američan.

Ale jako celek je inscenace působivá, na čemž se podílí i choreografie sjednocující činoherce s tanečníky a zpěváky do jednoho kompaktního celku.

Pro většinu stěžejních rolí má liberecká scéna dvojí obsazení, které vybízí vidět obě varianty. Na druhé premiéře v Liberci v roli Tonyho debutoval zkušený muzikálový herec Jan Kříž. Pro náročnou roli má všechny předpoklady, od dobře posazeného hlasu až po herecké a pohybové dispozice.

Křížův Tony není žádný bourák, ale kluk, který neví, co si počít sám se sebou, natož se svým okolím, a prochází velkým psychickým vývojem. Je tak paradoxně blíž Shakespearovu Romeovi než newyorské ulici. Podobně je na tom i rovněž výborně zazpívaná i zahraná Maria Veroniky Kaiserové, která se z nezralé dívky mění v rozhodnou ženu.

Ale jsou tu i další kvalitní výkony, které spoluvytvářejí celek – Anita Soni Hanzlíčkové, Bernardo Adama Vohánky, Riff Lukáše Ondruše, Chino Tomáše Váhaly, Čára Miroslavy Časarové, Doktor Petra Jeništy a mnozí další. Podivně působí jen značně zkarikovaná dvojice seržanta Krupkeho (Marian Mičjar) a Schranka (Tomáš Impseil).

Hudební nastudování je dílem zkušeného dirigenta Paola Gatta. Z výkonu orchestru je sice znát, že Bernsteinova hudba není hráčům až tak vlastní a její přesnější frázování a cítění by dojem ještě vylepšilo, ale orchestr se s nelehkou partiturou popral statečně.

Velkou devizou inscenace je kromě kvalitních výkonů představitelů sólových rolí i sezpívání celé company, ať už její členové pocházejí z kteréhokoli z uměleckých souborů.

Obě premiéry byly bouřlivě přijaté libereckým publikem a titul je na dlouho vyprodaný. West Side Story zkrátka nezestárla a její výpověď o našem světě je, jak se zdá, stále aktuální. Ať už nás to těší, nebo ne.