RECENZE: Vztahy v pasti feminismu

Hra Rande s feministou (2016) čerpá z autorčina života ovlivněného jejím původem, který se podepsal na vnímání vztahů mezi mužem a ženou. Svou roli tu sehrál tradiční patriarchální model odsuzující ženu do role manželky a matky.

To ji přivedlo k feminismu a k psaní ženských hrdinek, jež bojují za rovnoprávné vztahy v profesní i osobní rovině. Její hra naštěstí není žádnou agitkou, ale vtipnou romantickou komedií. Hledají v ní k sobě cestu Kate a Steve, v jejichž bouřlivých životních peripetiích objeví diváci leccos povědomého.

Všech šest postav hry ztvárňují jen dva herci. Na přestup z jedné do druhé mají často jen pár vteřin. Scénu tvoří dvě řady věšáků s kostýmy označenými jmény postav a rychlé převlékání kostýmů i výrazových prostředků je jedním ze zdrojů zábavnosti hry i inscenace.

Tu drží režisér Pavel Ondruch v hravé divadelní nadsázce, kdy sami herci uvádějí jednotlivé situace. Svůj divadelní půvab tak mají nejen jejich časté převleky, ale třeba i polibky vysílané směrem do publika a občasné zcizující komentáře ve třetí osobě.

Barbora Poláková a Marek Adamczyk jsou šťastnou volbou. Dokonale si nahrávají a přesně odlišují každou postavu. Adamczykův Steve je feminista par excellence, který si ve vztahu ke Kate škodí svou neohrabanou ohleduplností, zatímco v postavě Katina ortodoxního židovského otce si užívá dominanci i otcovskou něhu. Poláková v Kate varíruje svůj typ ztřeštěné holky, která neví, co vlastně chce, a tím se propadá do neustálých problémů.

Po trochu zdlouhavém úvodu inscenace nabírá obrátky a budí zvědavost na každou další scénu. Rande s feministou je tip na večer, který diváky pobaví i přiměje k přemýšlení.