Hlavní obsah

RECENZE: Vítejte v tančírně Paradise

Po velkoformátové revui Šli tři Šlitři přichází pražské divadlo Semafor s komorní inscenací A přece se točí. V hlavní roli ale není Galileo Galilei, jeho slavná věta se vztahuje ke starým šelakovým deskám, kde se uprostřed točí malý bílý pejsek naslouchající oddaně hlasu svého pána.

Foto: Dušan Dostál

V hlavní roli inscenace A přece se točí je deska a Jiří Suchý.

Článek

Ve vesničce Chlebodary si zkrachovalý kabaretiér (Jiří Štědroň) otevřel tančírnu Paradise. Tančit se v ní má na písničky hrané na gramofonu s klikou, jíž otáčí zkrachovalý komik Kladívko (Jiří Suchý).

Jenže tančírna zeje prázdnotou. Až do chvíle, kdy vstoupí „jemná žena romantického feelingu“ (Jitka Molavcová), jež ve starých písních nachází zalíbení. A tak jako zámožná dáma drží podnik nad vodou.

Jiří Suchý: Vracím Semafor k původní poetice

Divadlo

Příběh vytváří jen prostor, v němž znějí písně od staré dobré Tipperrary a nostalgického Sonny Boye přes Casucciho Gigola až po Chaplinův Smích. Všechny nově otextoval Jiří Suchý a z každé vytvořil malý příběh, z něhož na posluchače dýchne melancholie, noblesa časů, kdy „stáda džentlmenů/Co znají svoji cenu/Nad hrdou řekou Temží/se jen hemží“.

Nechybí ani trocha nezbytné ironie, ale hlavně v každé větě Suchého fantazie a opojná hra se slovy, jež bez moralizování míří k pointě: „Věřme, že se vrátí zase/To, co dneska zdá se passé/Prozatím si nechme o tom zdát.“

Foto: Dušan Dostál

Jitka Molavcová vzdává písní Smích poctu Charliemu Chaplinovi.

Stejně jako staré dobré songy mají i oba pánové svá léta, takže dění na scéně plyne ve volném tempu. Občas se něco zadrhne, občas se situace rozplyne do neurčita, ale ono to vlastně nikomu nevadí.

Svá léta má i semaforské publikum (o premiérovém to platilo bezpečně) a své oblíbené trojici fandí s až dojemnou příchylností. A navíc trojice na scéně si ze sebe dokáže dělat legraci, takže celé představení se nese v atmosféře příjemné divadelní nadsázky.

Ne že by nebylo ještě co vylepšit, některé výstupy (třeba ten kvůli údajné přestavbě scény) působí nadbytečně a rozpačitě, méně řečí a více písniček by inscenaci prospělo. Ale celek je mile archaický, pamětníci jsou odměněni nenápadnými odkazy na hry dávno minulé a všichni tři aktéři diváky spolehlivě a chytře baví.

Foto: Dušan Dostál

Jiří Štědroň si užívá roli noblesního milovníka starých časů.

Jitka Molavcová září dravou energií, Jiří Suchý moudrými komentáři i stále skvělým zpěvem a Jiří Štědroň předvádí svůj šarm i nejlepší hereckou a pěveckou formu.

A přece se točí je večer pro milovníky starých časů i pro ty, kteří jejich kouzlo teprve chtějí objevit.

Jiří Suchý: A přece se točí
Libreto, texty písní a režie: Jiří Suchý, hudební nastudování: Jakub Přibyl. Premiéra 6. května v divadle Semafor, Praha
Hodnocení: 80 %

RECENZE: Růže pro Jiřího Šlitra

Divadlo

Publicista Lukáš Berný: Jiří Šlitr měl čtyři tváře

Hudba

Výběr článků

Načítám