RECENZE: Teoréma s nejasným posláním

U Pasoliniho přichází do dobře situované rodiny milánského průmyslníka jako nezvaný host mladý krasavec, který postupně svede všechny členy domácnosti, a převrátí tak jejich životy naruby.

Je otázka, zda lze dílo, vycházející z výrazně filmových prostředků, převést na scénu, a pokud ano, co jím chtějí tvůrci dnes divákům sdělit. Zejména těm, kteří Pasoliniho Teorému neznají. Inscenace na to nedává přesvědčivou odpověď.

Pasoliniho Host přináší rodině jiný pohled na život skrze (znovu)objevení její sexuality, včetně té homosexuální, což v katolické Itálii 60. let rezonovalo jako provokativní téma. Ale dnes? Čermákův Host nasazující si mikulášské čertovské rohy neotevírá v členech rodiny nic pozitivního, jen temné skrývané komory jejich nitra. Není to pasoliniovský Ježíš, apoštol lásky, ačkoli se do něj i v inscenaci stylizuje. Ale kým vlastně je?

Představitel Hosta Matyáš Řezníček má svou fyzickou podobou i neagresivním jednáním blíž k apoštolu než k ďáblu. V inscenaci ale působí spíš jako nezúčastněný přihlížeč než aktivní svůdce. Ze všeho nejvíc je štědrým rozdavačem své potence.

Protože v Čermákově inscenaci nejde o lásku, ale jen o sex. Toto vyznění podporují i výtvarné citace fotografií na hranicích porna, nahá těla z citovaného Pasoliniho filmu Saló aneb 120 dnů sodomy a další odkazy.

Na herecké obsazení klade inscenace, v níž se takřka nemluví a vše je nutno zvládnout jen hereckou akcí, nezvyklé nároky. Ačkoli je všichni zvládají na vysoké úrovni, nedokáže inscenace upoutat pozornost pouhým estetickým vršením němých obrazů, natož sdělit smysluplné téma.

Pro publikum Divadla v Dlouhé je Teoréma po Fričově inscenaci Už není třeba dělat vůbec nic dalším vybočením z dosavadní poetiky scény, která zjevně hledá své další směřování.