Článek
Libreto Julia Zeyera přináší temnou irskou legendu o lásce, zradě i o zázračné moci krále Finna. Ostrčilova hudba temný ráz podtrhuje, plyne v hutném symfonickém zvuku s wagnerovským proudem zpěvní linky, nicméně bez Wagnerovy motivické i melodické invence. Opera má svá krásná místa, příběh však ulpívá v dlouhých nedramatických pasážích, z nichž nejvíc zaujme vstupní vyprávění krále Finna.
Alžběta Poláčková jako Grania v inscenaci opery Legenda z Erinu
Z výkonu dirigenta Roberta Jindry je patrné zaujetí dílem, zpěváci pod jeho taktovkou ale bojují s mohutným zvukem orchestru v neustálém hlasovém vypětí. Režisér Jiří Heřman se snaží statičnost opery rozbít symbolickými prvky, tanečními postavami i projekcí, na druhé straně je inscenace zatěžkaná historizujícími kostýmy a realistickým vyhráváním situací.
Zleva Svatopluk Sem (Ossian), Seth Carico (Finn), Peter Berger (Dermat), Alžběta Poláčková (Grania) a Jiří Brückler (Midak) v inscenaci Legendy z Erinu
Obdivuhodné výkony podávají sólisté, kteří nepříliš melodické a nezpěvné party zvládají na vysoké úrovni. Přes úctyhodné úsilí, jež je z nastudování opery patrné, představuje Legenda z Erinu spíš splacení dluhu skladateli a někdejšímu šéfovi opery Národního divadla než úspěšné navrácení problematického díla na české jeviště.
| Otakar Ostrčil: Legenda z Erinu |
|---|
| Dirigent Robert Jindra, režie Jiří Heřman, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Kateřina Štefková. Premiéra 16. října v Národním divadle, Praha |
| Hodnocení: 75 % |
