RECENZE: Svěrákova Finda jen nepindá

„Je tam green deal, ekologie, umělá inteligence, rasismus, tahle témata řeší každá z našich postav v uzavřeném prostoru… I my tyhle problémy vnímáme hodně fragmentárně. Zároveň máme na všechno názor, který nejsme ochotni změnit. Plus žijeme v bublinách, kde se v tom vzájemně utvrzujeme,“ vystihl podstatu představení sám režisér, scenárista.

Jednu z rolí si v něm také zahrál. Konkrétně milovníka stromů, docenta Háječka, který je nejstarším ze zúčastněných a myšlenkami stále kdesi v přírodě. Na premiéře ho výborně ztvárnil Jan Vlasák, jenž je Svěrákovou alternací v roli.

Vědec, který rozumí víc rostlinám než lidem, v jeho pojetí nepostrádá inteligenci a křehkost. Pod zdánlivě klidným povrchem ovšem bublají nenaplněné city, které se dostanou na povrch v momentě, kdy to ani on asi nečeká…

Po lásce touží také moderátorka ranního pořadu Alena (Alena Doláková). Ovšem před okolím to „tají“. Za maskou suverénní ženy, která zvládá emancipaci na jedničku, skrývá touhu žít s normálním chlapem, normální život.

Jenže muži jaksi došli, jak se shodne na place s jinou radikální ženou, ekoložkou z korporátu Nikol (Anna Polívková).

Ukryté do svých pracně zbudovaných schránek obě unikají od milostných traumat v práci, kterou kladou do pozice: smysl života. Jejich samotu to ale neřeší…

Společnost jim všem v televizním studiu dělá ještě moderátor Míša (Ondřej Sokol), jenž patří k menšině, jak hrdě hlásí na každém kroku s tím, že právě minoritám patří v rámci snah o „rovná pravidla“ budoucnost. Ostatně do téhle kategorie spadá i další postava Svěrákovy inscenace – romský raper LP Gauner, muž buran, slavný skoro omylem.

Všichni dohromady vytvářejí v ranní show atmosféru známou ze sociálních sítí: každý razí „právo“ na vlastní názor, ale ani jeden z nich nechce/neumí vnímat ty druhé. Jenže svět není o naší/vaší bublině, a když se tedy ocitnete mimo ni, může vás leccos zaskočit.

Na prvním místě „překvapení“ budou jistě vaše emoce, které sice lze v sobě načas potlačit, ovšem ne udupat. A teď si představte, že do „hry“ vstoupí bytost, která city ne/má (?). Dokonalá robotka Finda, kterou Svěrák stvořil jako úžasnou krasavici s mozkem…

Dobré ráno s Findou je zkrátka představením, u něhož se budete hodně smát. Domů z divadla pak odejdete nejen s tím, že „to bylo hezké“. Myslím si, že budete o tématu nějaký ten den navíc ještě přemýšlet. Stejně jako já, divačka, která - upřímně - nic moc od inscenace neočekávala.

Svěrákovi se totiž podařilo na malém prostoru vytvořit důvěrně známé prostředí nynější společnosti. Bez patosu, bez urážek přesně definoval to, co nám moderní doba bere: pocit sounáležitosti, který nahradily kategorie „oni“ a „my“.

Své plány, jež měl už při psaní inscenace, jako autor splnil s přehledem. A jak zněly? „Řekli jsme si předem, že nikdo nebude za blba. Každá postava nese svou pravdu, zesměšní se sama… Každý máme nárok na svou pravdu. Škodíme si jen tím, že nechceme slyšet pravdu i těch ostatních,“ konstatoval.