RECENZE: Šlitrů není v Semaforu nikdy dost

A protože divácký zájem stále trvá, Jiří Suchý vymyslel pokračování Šli čtyři Šlitři. Název sice postrádá prvotní jazykovou hravost, ale koncert se povedl jako loni.

Na úvod objasnil Jiří Suchý zdroj čtvrtého Šlitra, neboť muzikantský Šlitr skladatel a Šlitr interpret jsou dva odlišné talenty. Poté zavzpomínal na seznámení i nesnadné začátky autorské spolupráce a zazpíval první společný opus Hamlet.

A pak už šla píseň jedna za druhou v podání zkušených zpěváků semaforského souboru i mladého dorostu z řad dětí členek souboru. Zazněly písničky známé i méně známé, v každé půlce jich bylo víc než tucet.

Olina Patková potěšila krásně cítěnou Černou Jessie, Michal Stejskal se zpěvem i trumpetovým sólem blýskl v Písni vazače knih, Mister Rock a Mister Roll a dalších, mimo jiné i s Petrem Macháčkem, který uchvátil krásnou kantilénou v hitu Oči má sněhem zaváté. Jitka Molavcová střídala klaunskou i bluesovou polohu, Felix Slováček ml. zaujal zpěvem i hrou, v šansonových barvách zazářily Jolana Haan Smyčková i Lucie Černíková.

A potěšil i dorost – v mladou dámu dorostlá Lea Hurábová i malá Sofie Pavlíková. Jen Jiří Štědroň neměl v sobotu svůj nejlepší pěvecký den. Zato zpívající a hrající trio Eliška Hurábová, Veronika Tichá a Magdalena Jedličková je čím dál lepší, což platí i o semaforském orchestru, tentokrát s Jakubem Přibylem za klavírem a nápaditými saxofonovými sóly Davida Vrobela.

Formát koncertu s fundovaným i jazykově hravým komentářem charismatického Jiřího Suchého prostě Semaforu sedí a je radost ho spolu se souborem prožít. A třeba si i zavzpomínat a na závěr si zazpívat. Protože Šlitra (ale i Suchého!) není a nebude nikdy dost.