Hlavní obsah

RECENZE: Semaforská Kytice vylepšení nepotřebuje

3:01
3:01

Poslechněte si tento článek

V pořadí čtvrtou inscenační verzi Kytice z pera K. J. Erbena a Jiřího Suchého s hudbou Ferdinanda Havlíka uvedlo v sobotu pražské Divadlo Semafor. Kytici už padesát let publikum miluje, neboť se v ní podařilo propojit Erbenovu poezii s humorným nadhledem. A je radostným zjištěním, že její půvab nezestárl, stále baví jazykovou i muzikantskou hravostí.

Foto: Petr Sankot

Jitka Molavcová (Františka) a Jiří Suchý (Baltazar) v tradičním přídavku před oponou

Článek

Jiří Suchý nyní do některých textů zasáhl, ale premiéra ukázala, že Kytice žádná vylepšení nepotřebuje a že většina nových textů původní verzi spíš rozmělňuje a tempo inscenace brzdí.

Zdařilý je vstupní Štědrý den, kde vychází snaha o přiblížení Erbenově duchu skrze poetickou scénu i kostýmy. Jen je třeba uhlídat vyrovnanou zvukovou hladinu orchestru a zpěvu a nepřepálit tempo.

Foto: Irena Zlámalová

Michal Stejskal jako Král v baladě Zlatý kolovrat. Foto ze zkoušky

Dobře vychází i posun Svatebních košilí k temnější hororové poloze. Na rozvleklosti Zlatého kolovratu se podepsaly jak připsané scény, tak pomalý Poustevník. K lehkosti avizované operety má tak balada dost daleko.

Bude to nový pohled na staré téma, říká Jiří Suchý o nové verzi Kytice

Divadlo

O svůj někdejší půvab bohužel přišla Polednice. Je umluvená, postrádá vtip a motiv fiktivního dítěte se úmorně rozpitvává. Vodník vrací inscenaci švih a závěrečná Bludička dojme krásně rozehraným dialogem Suchého Baltazara s Jezinkami a Bludičkou.

Poté ale vyznění inscenace pohřbí připsané ekologicko-developerské finále, jež neladí ani s Erbenem, ani se Suchým, jehož texty nikdy nestrádaly nedostatkem vtipu ani prvoplánovou agitací.

Foto: Irena Zlámalová

Pachole ze Zlatého kolovratu si na premiéře zahrál Kristian Haan. Foto ze zkoušky

Kdyby inscenace končila návratem Františky z Vídně a jejím spočinutím v Baltazarově strádající náruči, byl by to milý a včasný happy end. Vše další je navíc. I tak má Kytice tři hodiny dvacet minut, takže škrty by jí jen prospěly.

K ziskům nové Kytice patří omlazené obsazení. Natálie Hrychová (Bludička), Vilemína Marhoulová (Hana), Barbora Klepal Šampalíková (Daisy) jsou půvabné, dobře zpívají i hrají.

Výborný je Michal Stejskal v ušlápnutém Králi, Lucie Černíková září v trojroli Panny, Dorničky i Haničky. Igor Šebo je patřičně děsivý Umrlec, Jiří Krejčí temperamentní Vodník, Petr Macháček mužný truhlář Petr. A opět potěší sehrané duo jarmarečních zpěváků Baltazara a Františky v podání Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Pochvala patří i skvěle hrajícímu orchestru, bizarnímu triu koledníků a čistě sezpívaným vokálům.

Foto: Petr Sankot

Závěrečná děkovačka všech účinkujících ve staronové Kytici na jevišti Divadla Semafor

Kytice se jistě i nadále bude těšit přízni diváků. Ale stála by ještě za kritickou revizi, jež by ji posunula víc k Erbenovi i tradičně vysoko nastavené úrovni semaforského humoru a poetiky.

K. J. Erben, Jiří Suchý a Ferdinand Havlík: Kytice
Libreto, výprava a režie: Jiří Suchý, hudební nastudování: Jakub Přibyl a Jiří J. N. Svoboda. Premiéra 18. ledna v Divadle Semafor, Praha
Hodnocení: 70 %

RECENZE: Vítejte v tančírně Paradise

Divadlo

RECENZE: Krachující špitál jako obraz světa

Divadlo

Výběr článků

Načítám