RECENZE: Rychlokurz národní identity v kostce

Vilikovského, který jako autor i překladatel vstoupil na slovenskou literární scénu již v 60. letech, ale jeho hlavní čas nastal po roce 1989, zná v České republice málokdo. Patrně by tomu tak zůstalo, nebýt Pařízkovy inscenace.

Pes na cestě je útlá esejistická novela, v níž se autor se sarkastickým humorem snaží dobrat portrétu ryzího Slováka – intelektuála hledajícího své místo v evropském kontextu.

Postavu spisovatele, který je jakýmsi podomním prodejcem slovenské literatury po evropských zemích, představuje čtveřice předních herců činoherního souboru SND Alexander Bárta, Ľuboš Kostelný, Robert Roth a Richard Stanke.

Přestože, anebo spíš právě proto, že jsou každý úplně jiný, vytvářejí čtyřjedinou postavu ve vší půvabné, divadelně dráždivé košatosti a dialogické svárlivosti stvořitelského gesta. Jejich prototyp Slováka je stále rozvíjen a obohacován dalšími odstíny, prezentovanými s velkým, až sebemrskačským zaujetím, humorem a ironizujícím odstupem.

Vilikovský se inspiroval kritickými texty svých „nejoblíbenějších neoblíbených autorů“, rakouského klasika Thomase Berharda i německého dramatika Petera Handkeho, v čemž se potkává i s režisérem Dušanem D. Pařízkem.

Inscenace na zdánlivě ryze slovenské téma tak promlouvá k obecnějším otázkám, ať už intimním, nebo politicko-společenským. Ty druhé samozřejmě získaly v posledních měsících na hořké aktuálnosti.

Na konci bouřlivě aplaudovaného plzeňského představení přečetli herci apelativní manifest slovenských umělců na téma nezbytného zachování občanské i umělecké svobody. „Kdyby přišli umělci o svobodu, přijdou o ni všichni,“ říká se mimo jiné v textu.

Nicméně, i kdyby nebylo této neblahé vnější okolnosti, představuje Pes na cestě inscenaci, která diváky sama o sobě silně oslovuje tvarem, výpovědí a v neposlední řadě prvotřídními hereckými výkony.