RECENZE: Rozbitý džbán jako obraz chaosu

Viktor Ullmann pocházející z Českého Těšína patří ke generaci skladatelů, jejichž osudy poznamenal holocaust. Ullmannovu slibně rozjetou uměleckou kariéru osudově přervalo internování v Terezíně a jeho život skončil v roce 1944 v plynové komoře v Osvětimi.

Dvě jednoaktové opery jsou charakterem odlišné. Rozbitý džbán podle komedie Heinricha von Kleista je satirou na pokryteckou společnost a její lehce ironické ladění se promítá i do žánrově pestré hudby. Císař Atlantidy aneb Odepření smrti je pak grandiózním groteskním protiválečným podobenstvím v surreálním duchu.

Režisér Rocc propojil opery obrazem roztříštěného hliněného džbánu, jehož střepy víří prostorem jako obraz světa ocitnuvšího se v totálním chaosu. A také scénou, kde chladné betonové stěny pokoje se posléze promění v trosky válečného běsnění.

Inscenace pod hudebním vedením dirigenta Jakuba Kleckera má skvělé pěvecké obsazení v čele s Martinem Gurbaľem ve dvojroli rychtáře Adama a Smrti, výborní jsou i pěvecky i herecky talentovaný Jorge Garza, Luciano Mastro, Boris Prýgl, Doubravka Součková a další. Ocenění zaslouží i orchestr a vtipné české přebásnění libreta z pera Jaromíra Nohavici.

Ostravské hostování přineslo zážitek z nádherné Ullmannovy hudby i divadelně inspirativního uchopení obou oper, které se neprávem ocitají na okraji zájmu divadel.