RECENZE: Poprask útočí na divákovy smysly

Do dějin českého divadla se zapsaly inscenace Miroslava Macháčka v pražském Národním divadle a Ladislava Smočka v pražském Divadle na Vinohradech, obě s vynikajícími hereckými výkony. Na vinohradskou scénu nyní vrátil Poprask režisér a umělecký šéf souboru Juraj Deák.

Jeho inscenace útočí na divákovy smysly hodně zostra, od permanentního křiku a rvaček až po ostře barevné kostýmy, které ale charakteristiku postav spíš zatemňují. Třeba růžově přeslazený oblek soudce Isidora signalizuje dost jinou orientaci než postavu mlsného proutníka, jak ji hraje Aleš Procházka.

Rybáři i jejich patroni nosí všehochuť od obleků po montérky. Pochmurně působící hnědá scéna na rozdíl od kostýmů odvádí příběh ze slunné Itálie spíš kamsi do chladné Skandinávie. Ještěže je tu živá hudba dvou skvěle zpívajících kytaristů, která ho úspěšně vrací na milostnou vášní prodchnutý jih.

Ne že by inscenace postrádala dobré herecké výkony, ale je budována spíš zvnějšku a s jednotnou razantní nadsázkou.

Z ženských postav vynikne energická a smyslná Lucietta Jany Kotrbaté, mezi dětskou naivitou a ženskou lstivostí lavírující Checca Karolíny Knězů i do šílených emočních obrátek vyhnaná Paní Pasqua Andrey Černé.

Z pánů je nejvděčnější postavou Patron Fortunato. Jiří Maryško je v jeho ztvárnění okouzlující opravdovostí, s níž se snaží každému vše poctivě vyložit. Jen by ve své jistě neodolatelné nesrozumitelnosti měla být jeho řeč přece jen srozumitelnější, neboť právě ze střetu smyslu textu a bizarní dikce plyne komika role.

Z milenců zaujme frajerský Tita-Nane Františka Beleše a také do akční pohybové komiky dovedený Toffolo Petra Matyáše Cibulky.

Na Smočkovu inscenaci se ale přesto těžko zapomíná. Kdo však dokáže zapomenout na žánrově přesně vystavěnou situační komedii i výkony Viktora Preisse, Petra Kostky, Ivana Trojana a dalších herců, bude s tímto razantním Popraskem spokojen. A navíc je to (byl) vhodný titul nejen pro silvestrovskou oslavu.