RECENZE: Oněgin spíš rozpačitý než vášnivý

V roli Taťány debutovala teprve třiadvacetiletá slovenská sopranistka Tatiana Hajzušová. Její hlas si s náročnou rolí rozumí zatím spíše v lyričtějších polohách, ale rozhodně je velkým příslibem do budoucna.

O deset let starší Jiří Rajniš ml. se již ve velmi mladém věku prosadil na zahraničních scénách, dnes už patří k renomovaným barytonistům. Roli Oněgina má zažitou a zpívá ji suverénně. Na premiéře ale jeho výkon působil, jako by se šetřil, a teprve v závěru se rozezpíval k působivému zvuku a výrazu.

Pěvecky i herecky zaujala Jolana Slavíková jako bezstarostná koketa Olga. Lenského zpíval Dušan Růžička ve zbytečně přeexponované dynamice i herectví. V jediné árii knížete Gremina předvedl Gustáv Beláček, s jakým citem a prožitkem se dá Čajkovský zpívat. Dobře zněl i bůhvíproč seškrtaný sbor.

Režisér Ivan Krejčí líčí intimní příběh milostného vzplanutí nezkušené Taťány ke znuděnému Oněginovi minimalistickými prostředky. Jenže k tomu, aby nechal pěvce bez hnutí postávat na téměř prázdné scéně čelem do publika, je zapotřebí zároveň dovést je k intenzivnímu hereckému prožitku, což se zde neděje.

Režijní úspornost se tak překlápí spíš k nudě. A k posílení diváckého dojmu nepřispívají ani občas těžko pochopitelné kostýmy, ani nahrazení baletních scén jediným párem zdvojujícím vizuálně hlavní hrdiny.

Liberecký Oněgin postrádá výraznou koncepci, a to jak na scéně, tak i v hudebním nastudování. Orchestr zněl na premiéře většinou ploše, s množstvím zbytečných nejistot a bez výrazových nuancí. Oněgin bez romantické vášně ale bohužel pozbývá na svém kouzlu.