RECENZE: O Golemovi a Faustovi vážně i nevážně

Ambiciózní projekt nepostrádá zábavnost i vážnější podtext sledující téma moci a jejího zneužití. Začíná v současnosti, kdy do tmy zní rozhlasový pořad, v němž se objasňuje pojem kabaly.

Vzápětí se ocitáme ve vetešnictví, kde Johan hledá stopy po Golemovi, a přitom se propadá do doby, kdy záhadný homunkulus vznikl. Cesta za Golemem ho zavede k loutkářům, hrajícím příběh o doktoru Faustovi pokoušejícím ďábla. Paralela je na světě.

Problém inscenace tkví v nevyjasněné dramaturgii a zahlcení příběhu mnoha motivy i postavami.

Rabi Löw, Golem, doktor Faust, ďábelský pokušitel Mefisto, Kašpárek, císař Rudolf II. posedlý získáním elixíru života, student Johan posedlý oživením Golema, Leopold a vpád pasovských vojsk do Prahy, poučení o kabale a židovské mystice, a ještě leccos dalšího se musí vejít do dvouhodinového představení.

Celek je těžko vnímatelný i pro dospělého, natož pak dětského diváka, s nímž inscenace počítá. Na odpolední repríze se děti v příběhu ztrácely a ožívaly jen při výstupech Kašpárka s drsným humorem i slovníkem.

Je to škoda, protože inscenace má poutavý vizuál, živou hudbu, při nichž zpívají i portréty na zdi (bohužel je jim jen málo rozumět) a celek připomíná inscenace z éry Jana Borny, podpořené kvalitními hereckými výkony Jana Vondráčka coby rabiho Löwa, Martina Matejky v roli Johana, Pavla Tesaře a Magdaleny Zimové v loutkářské dvojici a řady dalších. A v neposlední řadě potěší i vtipně rozehrané loutkářské výstupy a krásné marionety.

I tak se ale vnucuje otázka, čemu že to všechno vlastně slouží, o čem a pro koho se tu hraje. Zvláště když se příběh zamotává natolik, že v druhé polovině už v něm občas tápe i dospělý divák, jemuž postavy Fausta či Golema i ponětí o kabale nejsou až tak vzdálené.