RECENZE: Novinka Divadla pod Palmovkou líčí stáří jako léčitelnou nemoc

Novinku nazvanou Příliš krátká telomera nachystalo tvůrčí duo Jan Mikulášek a Lenka Veverková, kteří vsadili na sehranost Jakuba Albrechta a Barbory Kubátové. Jejich hra se věnuje biohackingu a zastavení stárnutí a v tiskové zprávě je pak nazývána satirickou komedií. Toto označení je ale mnohdy zavádějící.

Navzdory tomu, že během představení řada návštěvníků propukala v huronský smích, „Telomera“ není ryzí komedií. Spíše by se dala klasifikovat jako hra věnující se aktuálním tématům, ve které si téměř každý najde paralelu k současnému dění. Občas se v ní ale samozřejmě vyskytnou popkulturní reference, absurdní situace či vtip.

Hra se odehrává ve dvou liniích. Zatímco jedna představuje vývoj léku proti stárnutí v nejmenované čínské laboratoři v Nankingu, druhá sleduje vztah tuzemského influencera, vyznávajícího metody Wima Hofa, s jeho fanynkou. Obě tyto linie jsou umně střídány a daří se jim vtáhnout diváka do děje.

Dvojice protagonistů ve svých několika rolích exceluje a podobně jako ve zmiňované Ženě filmového kritika je vidět, že spolu vystupuje dlouhá léta a je opravdu sehraná. V jejich podání tak působí uvěřitelně ezoterický pár i duo asijských vědců, stejně tak hraní v myších maskách, které je důležitou součástí vyznění celé inscenace.

V závěru hry citují herci recepty na dlouhověkost od nejrůznějších lidí po celém světě. Ukazují tím absurdnost celého snažení lidského pokolení po dosažení věčného života.

Inscenace, která je primárně silná ve velmi dobře napsaných dialozích, má asi jedinou vadu - je moc krátká. Samozřejmě, v prostorách studia Palm Off jsou uváděné kusy většinou kratší, stopáž zhruba sedmdesáti minut je ale v případě „Telomery“ opravdu krátká.

Tvůrci totiž rozehrávají velká témata, která si zaslouží větší pozornost, ve hře se jich ale jen dotknou a následně se k nim nevracejí.

Co se naopak musí veřejně ocenit, je duchaplnost herců během premiérového představení. Oba se skvěle popasovali s jistým problémem u rekvizit, když dokázali jeden z klíčových předmětů pro vyznění hlavního příběhu, terárium s pokusnými myšmi s poškozeným svícením, provizorně spravit a dohrát tak hru bez větších karambolů.

Celkově se v případě Příliš krátké telomery jedná o další trefu do černého v podání palmovské divadelní dramaturgie. Hra znovu svádí dohromady herce, kterým svědčí hraní v komorních prostorách, a věnuje se tématům, jež jsou všude kolem nás.

První kus oceňovaného tvůrce Jana Mikuláška tak na Palmovce dopadl velmi dobře a nezbývá než se těšit na jeho případnou další tvorbu na libeňské scéně.