RECENZE: Nepřesvědčivý návrat Cherubiniho Médey

K jevištnímu nastudování byl přizván německý režisér Roland Schwab. Se svým týmem přesadil antickou tragédii do blíže neurčené současnosti.

Scéně vévodí mohutný klasicistní palác, v jehož sklepení se mezi černými pytli odpadků ukrývá zavržená Médea. A jak její nenávist vůči Iásonovi sílí, vzlíná s ní černý odpudivý svět vzhůru do paláce.

Je to působivý, ale bohužel nedůsledně rozvíjený obraz. V posledním dějství se totiž režisér uchýlil jen k obvyklým klišé vyvrácených dveří, převržených křesel a plamenů promítaných na dekoraci.

Médea je založená na náročných pěveckých rolích, s jejichž obsazením stojí a padá její úspěšnost. Zahraniční pěvci bohužel nenaplnili očekávání. Ruská sopranistka Světlana Aksenova nemá pro Médeu dramatický potenciál, její spíš lyrický hlas je zbytečně přepínán a zní s nepříjemnými a intonačně nejistými výškami. I když postavu zvládá herecky, na Cherubiniho hrdinku to nestačí.

I americký tenorista Evan LeRoy Johnson jako Iáson a maďarský barytonista Marcell Bakonyi jako Kreón podali jen průměrné výkony. Přesvědčilo spíše domácí obsazení menších rolí, a to především islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, která je členkou souboru ND, jako Neris a Jana Sibera jako Glauce.

Operu hudebně nastudoval ředitel Opery ND Robert Jindra. Na sobotní repríze řídil orchestr dirigent David Švec, pod jehož rukama zněl Cherubini s plastickou dynamikou i napětím.

Médea se ve Stavovském divadle hrála jen šestkrát. Festivalové představení je podle údajů na webu ND zatím poslední. Do konce sezony a ani v té příští se s ní nepočítá. Pro pár repríz se ale jistě nákladná inscenace s nepříliš přesvědčivým výsledkem jeví jako zbytečný luxus.