RECENZE: Neklidné odpoledne s paní Dallowayovou

Když Magdalena Sidonová vstoupí na jeviště pražského Divadla Na Zábradlí, nemusí ještě nic říct, aby bylo jasné, že právě ona je paní Dallowayová. Plachý i přeslazený úsměv, nepříliš padnoucí, leč jistě drahé oblečení, kvalitní kosmetikou udržovaná tvář. A postava ztrácející pomalu, ale jistě svou pružnost.

Režisérka Anna Klimešová dosahuje autentičnosti právě tím, že do postav útlé prózy Virginie Woolfové obsadila typově i vnitřním nastavením odpovídající herce, kteří si s pocity svých postav dokonale rozumějí.

Platí to i o nesmělém manželovi Richardovi Václava Vašáka, který se složitě chystá, jak sdělit své ženě, že ji stále miluje, ale v rozhodné chvíli toho není schopen, o dceři Elizabeth, kterou Anna Kameníková obdařuje teenagerskou ležérností mládí žijícího právě teď, ale především o nápaditě rozdvojené postavě přítele Petera, kterého v hravé souhře ztvárňují Jiří Vyorálek a David Petrželka.

Zejména Vyorálek vnáší do inscenace ironický humor komentáři na adresu věku. A ještě je tu dvojice do sebe uzavřeného veterána Septima (Miloslav König) a jeho ženy Lucrezie (Kateřina Císařová), jež ale po jisté době začne působit trochu stereotypně.

Ačkoli postavy zůstávají uzavřeny v bublině svých vnitřních světů a přímý dialog vedou jen vzácně, ačkoli nad vším děním visí oblak neklidu a deprese, není třeba se obávat.

Inscenací prostupuje jemný humor a diváky oslovuje tématy, která jim nejsou nikterak vzdálená.