RECENZE: Marná lásky snaha - opulentní hra se slovy i city

Inscenace režiséra Filipa Nuckollse nabízí nejen slovní, ale i vizuální okázalost, a to především skrze barvité a fantaskní kostýmy ve stylu historizujících módních kreací.

Na jeviště Nejvyššího purkrabství umístili inscenátoři altánek s kašnou, který příjemně ladí s historickou kamennou zdí, prostor kašny umožňuje řadu vtipně rozehrávaných akcí.

Hraje se o citech, které přemáhají neuvážený slib čtveřice navarských pánů, že se po tři léta budou věnovat pouze studiu a odřeknou se světských radovánek včetně žen. Vše ale změní příjezd francouzské princezny s dvorními dámami.

Inscenace sleduje téma předstírání a přirozeného chování v expresivní herecké nadsázce, jež vychází především v hlavní linii ze vztahu navarských pánů a francouzských dam.

O něco méně pak ve vedlejším pásmu lidových figur, kde je nejčitelnější zápletka mezi koketní Žakenetou (Marie Štípková), potrhlým Kotrbou (Jiří Maryško) a donem Armadem (Adam Ernest).

Dvojice učených pánů Nathana (Leoš Noha) a Holoferna (Petr Čtvrtníček) ale už působí nadbytečně a jejich výstupy se vlečou bez většího vtipu a vztahu k tématu hry.

Potlesk na otevřené scéně sklidilo na premiéře milostné dvoření pánů a jejich převlek za Rusy, kde režisér popustil uzdu fantazii i aktuálním souvislostem. Jinde ovšem působí textové vložky včetně zmínky o Babišovi, jakož i přidaná vulgarita do repliky Boyeta (Jiří Vyorálek), násilně a zbytečně.

Herecky září především Filip Březina v roli zamilovaného krále Ferdinanda a Lukáš Příkazký coby břitký ironik Biron, z dam pak Anna Fialová jako Princezna francouzská. Všichni zaslouží pochvalu za precizní dikci a srozumitelnou artikulaci nesnadného textu i energické komediální herectví.

Když ale v závěru na scéně dění náhle zvážní a je dán plně prostor textu a jeho významu, dotkne se inscenace skutečné podstaty a krásy této Shakespearovy opulentní hry se slovy i city.