RECENZE: Manon jako prostitutka, bez romantiky i vášně

Z titulní hrdinky udělala Sláva Daubnerová jen cynickou prostitutku, již pase její bratr, jak názorně předvede hned v první minutě. Příběh přelétavé Manon přesadila z Francie 18. století do současné Ameriky.

Místo v Amiensu se první dějství odehrává kdesi na omšelé periférii, místo siluety Paříže se na pozadí rýsují mrakodrapy a následná deportace Manon do Ameriky postrádá už zcela logiku.

Nejhůře dopadl rytíř Des Grieux, který v neslušivém hnědém obleku s plátěným batůžkem na zádech připomíná účetního z JZD, který se na omšelém kole vydal za dobrodružstvím, jež ale nedopadlo podle jeho představ. A tak v závěru nechává Manon s úlevou zemřít, zatímco sedí lhostejně opodál. Inscenace nemá jedinou postavu, k níž by divák mohl pocítit soucit.

Ten patří spíš Prévostovi, a bohužel i Puccinimu, neboť orchestr pod vedením italského dirigenta vyniká jen břeskným zvukem bez dynamických jemností a pucciniovské kantilény. Bulharský tenorista Milen Božkov má sice znělý a ve výškách jistý hlas, ale jeho Des Grieux je ukřičený a herecky toporný.

Moldavská sopranistka Ghiulnara Raileanuová nemá pro Manon hlas, schází znělá střední poloha a ve výškách zní ostře, ani zjev a charisma. Kostýmy ublížily oběma. Vztah legendárních milenců tak postrádá něhu, vášeň i romantiku a diváky nedojme ani slavná Manonina árie Sola, perduta, abbandonata.

Proč v tak neatraktivní jevištní podobě a bez kvalitního obsazení hlavních rolí Státní opera Pucciniho titul uvádí, ví snad jen vedení Opery ND v čele s Perem Boyem Hansenem.

Doufejme, že ústřední dvojici vtiskne alespoň lepší pěveckou kvalitu domácí alternace Petry Alvarez Šimkové a Petera Bergera. Z menších rolí na premiéře pěvecky i herecky vynikl Lukáš Bařák jako Lescaut.