RECENZE: Lež se nastoluje jako světový řád

Inscenace souboru ArtWay vychází z Grossmanovy lineární věcnosti, s níž popisuje příběh prokuristy Josefa K., který se v den svých třicátých narozenin probudí a zjistí, že byl zatčen. Sleduje jeho snahu proniknout k podstatě procesu, jehož se stal nedobrovolně aktérem. Jak ale píše Jan Grossman, tím, že K. přistoupí na samotný fakt zatčení a procesu, stává se nejen jeho obětí, ale i spolutvůrcem.

Josef K. Johnnyho Horáka je křehký, vnějšně nepříliš nápadný, s uměřenými gesty a precizní dikcí. Urputně se snaží pochopit logiku svého procesu.

Čím déle a horlivěji ale o to usiluje, tím víc se propadá do absurdního světa, v němž nakonec dochází k poznání, že lež se nastoluje jako světový řád, a smířeně se odevzdá svým katům.

Režisér Vojtěch Nejedlý odehraje celý Proces na takřka prázdné scéně a s pěti herci. Tato úspornost je na jedné straně zdrojem intenzivního prožitku herecké akce, na druhé může být pro diváka neznalého Kafkovy prózy složité se v příběhu orientovat. Pro postavy z Kafkova okolí volí režisér expresivní výraz, který přispívá k divácké atraktivitě inscenace, ale trochu se míjí s podstatou Kafkova světa, jehož absurdita spočívá právě v jeho obyčejnosti a všednosti.

Inscenace pracuje s výrazným svícením, líčením i zvukovým plánem, který posiluje znepokojující atmosféru kafkovského předpeklí. Pětice mladých aktérů – kromě Johnnyho Horáka i Ondřej Kohoutek, Marek Helma, Adriana Navrátilová a Martina Balážová – zaslouží pochvalu za maximální herecký vklad, pohybovou i gestickou plasticitu a příkladnou artikulaci.

Po celou dobu stominutové inscenace tak herci dokážou udržet pozornost diváka k množství náročného Kafkova textu ve vynikajícím překladu Pavla Eisnera.

Soubor se s Kafkovým Procesem vyrovnal na vysoké úrovni a pro mladé publikum, jaké produkce ArtWay navštěvuje, může být jejich inscenace příležitostí, jak poznat Kafku v přitažlivé jevištní formě.