RECENZE: Lehce zatančená Paní Bovaryová

Dílo vyvolávalo již od svého vydání v roce 1856 diskuze a skandály. Příběh ženy toužící po jiném životě, než jaký jí nabízí manželství s venkovským lékařem, zrodil i termín bovarysmus pro lidi žijící ve svých představách. A Ema byla stejnou měrou odsuzována, jako adorována.

Režisér a autor adaptace Tomáš Loužný nic z toho nedělá. Předkládá Emin příběh divákům bez předsudků i návodů, zdařile koncentrovaný k jeho momentům i postavám. Odehrává se na téměř prázdné scéně sugerující bočními zrcadlovými stěnami baletní sál.

A vskutku, Paní Bovaryová působí jako lehce zatančený balet o tom, že štěstí na dluh nekoupíš a žít ve snu je sice krásné, ale trvale nedosažitelné, právě tak jako obří stříbrný střevíček dominující scénografii. Efektní kostýmy vypovídají víc o charakterech postav než o konkrétní době a atmosféru dotváří nervní hudba.

Loužného stylově čistá a nepopisná inscenace nahlíží na Emin příběh s nadhledem i s humorem, který se podařilo objevit za flaubertovskou ironií. Výborné je herecké obsazení. Denisa Barešová má pro Emu Bovaryovou půvab, lehkost gesta i pohybu a naivitu, jež ji nesnižuje, jen divákům ozřejmuje její bezstarostné konání.

A také urputnost, s níž volá své Já chci víc! Radúz Mácha není těžkopádným venkovským balíkem, ale sympatickým mladým mužem, který svou ženu upřímně miluje, pouze se absolutně míjí s jejími touhami.

Přesnou zkratku rutinního záletníka předvádí Robert Mikluš jako Rudolf, Filip Březina je ohnivým i nesmělým milovníkem Leonem a Martina Preissová neodolatelně směšnou moralizující matkou Bovaryovou. Do mozaiky flaubertovských typů zapadají i Pavel Neškudla, Petr Vančura a Tereza Jarčevská v menších rolích.

Paní Bovaryová přibližuje ikonický román publiku s příjemnou lehkostí i tragikomickou zábavností, aniž by postrádala hloubku výpovědi.