RECENZE: Kolik pravd se vejde do dialogu

Gély námět nejprve zpracoval jako stejnojmenný román (v češtině vydaný před čtyřmi lety) a teprve poté jako divadelní hru.

Už sám román je výrazně dialogický, hra pak přináší zhruba osmdesátiminutový rozhovor, který vedou oba bývalí spolupracovníci pár hodin před předáním Nobelovy ceny ve Stockholmu. Tam totiž Lise žije, poté co jako Židovka musela v roce 1938 opustit Německo.

Lise přichází položit Hahnovi otázku, proč ji nikde ve svých článcích neuvedl jako spoluautorku objevu, který by bez ní nikdy nedovedl k vítěznému konci. „Jaderné štěpení, to nejsi ty nebo já, to jsme my dva,“ říká Lise.

Gély napsal vzrušující dialog, v němž se kyvadlo pravdy vychyluje každou minutu na jinou stranu.

Zachránil Otto Lise život, anebo ji obětoval ve jménu vlastní slávy? Mohl německý vědec podepsat objev společně s Židovkou? A jaký podíl měli vědci v čele s Hahnem na výrobě jaderné bomby v hitlerovském Německu? Tyto a další otázky udržují hru v napětí.

Jan Šťastný a Apolena Veldová jsou dokonale sehranou dvojicí. On s nervózními prsty a podrážděnou intonací, ona zdánlivě vyrovnaná, ironická a nemilosrdně přímočará.

V režii Radovana Lipuse je Nobelovka vzrušujícím zážitkem z argumentace, kdy se sympatie diváků přelévají co chvíli od jednoho protagonisty ke druhému. A herci je drží v napětí až do samotného konce. Hra klade znepokojující otázky, ale nedává osvobozující odpovědi.

Cyril Gély je pozoruhodný autor. Viola uvádí i jeho další hru Hodina diplomacie s Janem Šťastným a Hanušem Borem v hlavních rolích. Obě rozhodně stojí za vidění.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Nobelovka: Převratný objev, dva vědci, jedna cena - Cyril Gely