RECENZE: Kdo se bojí své vlastní tolerance?

Hru po řadě jiných scén uvedlo nyní pražské Divadlo Bez zábradlí jako součást dramaturgické snahy o spojení komediálního titulu s hlubšími společenskými tématy. A je to přesná volba.

Do harmonického vztahu Martina a Stevie zasáhne odhalení Martinovy nevěry s razancí bomby, jež rozmetá veškeré jistoty a otevře palčivé téma hranice naší tolerance a schopnosti pochopit jednání i velmi blízkého člověka.

Není snadné vybalancovat Albeeho drsnou tragikomedii tak, aby nesklouzla jen k zábavnosti, ale přiměla diváky ke konfrontaci s tématem. Režiséru Ondřeji Zajícovi se to podařilo. A to i díky výbornému hereckému obsazení hlavních rolí.

Hynek Čermák skvěle vystihuje Martinův vnitřní zmatek plynoucí z pokusu sdělit nesdělitelné. Uhýbá očima i pohledy, stále v jakémsi obranném postoji, jako by utíkal sám před sebou. Je dojemný ve své bizarně šťastné zamilovanosti probleskující v letmých úsměvech a tragický v neschopnosti dosáhnout pochopení svého okolí.

Skvělou partnerkou je mu Petra Špalková v roli Stevie. Především na ní je deklarace tématu tolerance a Špalková hraje se vší vážností a až heroickou snahou o přijetí dané situace, jež je ale nad její ženské síly.

Ani jeden z protagonistů netlačí na komiku, i proto je jejich dialog tak lidsky silný. Bořivoj Čermák v roli syna Billyho je přerostlým dítětem, jež bere partnerskou krizi svých rodičů velmi osobně. A Vilém Udatný v roli přítele Rosse je tu především zástupcem veřejnosti nastolující pravidla.

Albeeho hra může část diváků Divadla Bez zábradlí i šokovat, ale Zajícova dobře vystavěná inscenace má šanci dovést je skrze smích k tomu, aby si zodpověděli otázky o hranicích své tolerance. A to není málo.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Bez zábradlí