RECENZE: Jen dva prstíčky tam strčíme

Komorní Kalich přichází s další Quilterovou hrou V závěji z roku 2020, která reagovala na povinnou izolaci lidí v době koronavirové pandemie.

Je založena na jediné, ale divadelně účinné situaci: do domu staromládeneckého samotáře Patricka vtrhne excentrická Judith pod záminkou zapůjčení pár vajec.

Její příchod připomíná pohádkové jeskyňky slibující, že jen dva prstíčky tam strčíme a hned zase půjdeme. Jenže ona se v jeho domácnosti usadí a odmítá ji opustit. A když Patrick ze zoufalství zavolá na policii, dozví se, že ji má ponechat v domě, neboť z důvodů sněhové vánice je přece zákaz vycházení.

Dialogy nesourodé dvojice jsou dobře napsané. Zdrojem diváckého pobavení je především Patrickovo marné úsilí zbavit se nevítané návštěvy.

Až druhá polovina přináší hlubší nahlédnutí do skrývaného soukromí a rodícího se vztahu dvou osamělých bytostí.

Jiří Langmajer a Petra Hřebíčková jsou zkušenými partnery před filmovou kamerou, ale na jevišti se potkávají poprvé. A je to šťastné setkání. Langmajer si diváky získává od prvních minut, kdy bezeslovně, jen očima, mimikou a střídmou gestikou vyjadřuje hloubku Patrickova rozhořčení, Petra Hřebíčková naplňuje Judith nezměrnou energií a bezprostředností, s níž se v cizím prostředí rychle zabydluje.

Vděčný humor plyne i z Patrickova postupného přebírání Judithina slovníku a rostoucího okouzlení z její přítomnosti. V závěji není nic víc než dobře napsaná komedie s výbornými hereckými výkony. A to stačí na příjemně strávený večer.