Článek
Příběh rodu Atreovců postiženého kletbou vtělenou do zřetězení rodinných vražd už Aischylos přiblížil divákům své doby. Icke jej vsadil rovnou do blíže neurčené současnosti a paralela trojské války s dnešním stavem světa aktuálnost textu jen posílila.
Zároveň se vše odehrává na půdorysu rodiny, kde každý akt dostává i velmi osobní významy. Hra tak klade otázky od oprávnění oběti dítěte ve jménu politicko-mocenských cílů přes vazbu viny a trestu, který plodí jen další viny, až po otázku o podobě a smyslu demokracie.

Zleva Jindřiška Dudziaková (Élektra), Zdeněk Piškula (Orestés) a Berenika Anna Mikeschová (Kassandra) v inscenaci Oresteia
Ickeův přepis je do jisté míry sugestivní, na druhé straně je ale hodně zatížený textem a divák neznalý původního příběhu se v něm může i lehce ztrácet. Často se tu pojmenovává to, co už bylo předvedeno, a nebýt autorova zákazu, mělo se v textu hojně škrtat. Patrné je to zejména v druhé půlce inscenace, kde už se víc mluví, než jedná.
Brněnský balet se světovými sólisty zatančí u slavné fontány pod nejvyšší stavbou světa

Hrou prolíná psychoterapeutické sezení Oresta, který je nucen agresivní doktorkou (Gabriela Mikulková) projít svou minulostí. I toto pásmo je ale velmi umluvené a dramatický spád inscenace místy spíš retarduje.
Režisér Marián Amsler pracuje s gestem velkého jeviště od až okázalé scény veřejných lázní, v něž proměňuje Agamemnónův dům, až po dramatickou hudbu Ivana Achera, která účelně dotváří atmosféru tragédie. A především sází na herce.

Agamemnón (David Matásek) ve scéně obětování dcery Ifigenie
Inscenaci dominuje Klytaimnéstra Zuzany Stivínové, vášnivě uchopující téma matky a ženy, která se nehodlá smířit s rozhodnutími světa ovládaného muži. Její výkon má velikost antické tragédie i autentičnost citového prožitku.
Zdeněk Piškula v Orestovi sleduje až mučivě téma nemožnosti dobrat se jediného autentického příběhu, ale text ho nutí k poměrně stereotypnímu jednání.
David Matásek coby Agamemnón (a Aigisthos) kolísající mezi rolí otce a vládce je nejsilnější v okamžiku, kdy vraždí svou dceru Ifigénii. Energickým podáním Élektry jako rozhodného alter ega Oresta zaujme Jindřiška Dudziaková.

Zdeněk Piškula (Orestés) a Gabriela Mikulková (Doktorka) v jedné z psychoterapeutických scén
Návrat Orestei v Ickeově přepisu klade dnes velmi potřebné otázky. Na druhé straně je ale pravda, že všechny by šlo položit i skrze původní Aischylovu tragédii.
Robert Icke: Oresteia |
---|
Režie: Marián Amsler, scéna: Petr Vítek, kostýmy: Eva Jiřikovská, hudba: Ivan Acher. Česká premiéra 6. února (psáno z reprízy 19. února) v Národním divadle, Praha |
Hodnocení: 65 % |
Stivínová, Piškula a Matásek. Do Národního divadla přichází emotivně silná nálož antického dramatu

RECENZE: Druhá štvanice na antické téma Orfeus
