RECENZE: Dejvické Nitero je psychoterapie s divným koncem

Do cely vazební věznice přichází Radek Dvořák, aniž tuší, z čeho je obviněn. Už to je trochu podvod spáchaný na divácích, ale budiž. Setkává se tam s bodře akčním Darkem, který ho začne zaučovat do tamních poměrů. Záhy se z něj ale vyklube Radkovo alter ego.

Slibnou kafkovskou situaci hra opouští ve prospěch Radkova psychoterapeutického zkoumání sebe sama, a to jak skrze dialog obou já, tak i obligátních ponorů do minulosti.

Myšičkova prvotina je rozkročená mezi komedií, detektivkou a psychoterapií. I když má i zábavné momenty, je čím dál umluvenější, přičemž psychoterapeutické hrátky opanují skoro veškerý prostor. Postrádá jasnou dramatickou strukturu i vyústění.

Pokud jím má být Radkova proměna z „hodného kluka“ na sebe-vědomého muže, jak ji v programu inzeruje psycholog a psychoterapeut Jan Benda, poradce při vzniku hry, pak je zarážející, jak rychle se do té doby na své „indiánské“ cti lpící Radek bez skrupulí smiřuje s podvodem, který ho dostane z vězení.

A to za pomoci neméně čestné dcery, jež se po záchraně otce vrhá zachraňovat deštné pralesy. Happy end dramaticky i morálně hodně problematický.

Myšičkův debut postrádá kritický pohled dramaturgie, ačkoli jsou pod ní podepsány jak dramaturgyně Dejvického divadla Eva Suková, tak i režisérka Kateřina Letáková. Její inscenace je stejně tak rozkročená mezi zábavností a terapeutickými klišé, zbytečně se vyžívá v ornamentálních scénách šamanského bubnování a zjevování zvířecích postav, k nimž ve druhé polovině přibude dlouze nastavovaná dětská hra na indiány.

Zkušené herecké osobnosti souboru slabiny textu do jisté míry zachraňují. Platí to především o charismatickém Martinu Myšičkovi v roli Radka, méně už o Pavlu Šimčíkovi v roli jeho alter ega Darka.

Z ženských postav zaujme nejvíc Antonie Martinec Formanová jako Radkova dcera Alžběta, zatímco Anně Fialové coby právničce Páleníkové i Ladě Jelínkové jako psychiatričce Žvahové hra moc příležitostí k bohatší charakteristice postav nepřináší.

Nitero diváky pobaví i unaví. Pokud by se inscenace byla vešla do méně než dvou a půl hodiny, divákům, hercům i hře samé by to velmi prospělo.