RECENZE: Čím vším může být vykoupena svoboda

Název je vypůjčený z Hrabalovy povídky, kde autor vnímá dívenku skákající na trampolíně jako symbol donkichotského vzpínání se k vyšším cílům. A symbolická postava hrabalovské dívenky prochází jako alter ego Salivarové i inscenací režiséra Martina Františáka.

První polovina odehrávající se v Československu skáče z šedesátých let do minulosti, pracuje se tu s řadou odkazů k dobové realitě, včetně projekcí a postav Adiny Mandlové či básníka Ivana Diviše. Celá tato část ale působí trochu chaoticky, a kdo nikdy nečetl Honzlovou nebo v té době nežil, bude se ve změti faktů a odkazů orientovat možná dost těžko.

Lépe se daří postihnout léta emigrace Škvoreckých v kanadském Torontu, z nichž vystupují dvě zásadní témata: co znamená ztráta vlasti a jaká je cena svobody.

Osu druhé části tvoří vznik a působení nakladatelství ’68 Publishers, které po léta udržovalo svobodného ducha české literatury vydáváním knih v Československu zakázaných autorů.

Inscenace stojí na skvělých hereckých výkonech Luboše Veselého a Bohdany Pavlíkové ztvárňujících ústřední dvojici. Její vztah oba modelují skrze sebeironický humor, jemně naznačený hluboký citový vztah i protiklad tvrdošíjně umanuté a přímočaré Salivarové a introvertnějšího Škvoreckého pěstujícího si svou intelektuální křehkost.

Dívka na trampolíně je inscenace, kterou by měli vidět hlavně ti, kteří léta, o nichž vypráví, neprožili.