RECENZE: Chaotická cesta dvacátým stoletím

Začíná se v době, kdy Lvov patřil do celku Rakousko-uherské monarchie a žili v něm vedle sebe Ukrajinci, Poláci, Češi i Židé. Jejich soužití provází jako hlavní motiv touha po sebeurčení a svobodě. Trojice mladíků v podání Jiřího Chadraby, Tomáše Daleckého a Radka Melši putuje z postavy do postavy v kaleidoskopu dvacátého století.

Utrpení vojáků první světové války střídá naděje na klidný a svobodný život. Jenže o Ukrajinu se přetahují Poláci s bolševickým Ruskem a posléze ji převálcují Rudá i Hitlerova armáda.

Až potud je to čitelné, v dalším vývoji se ale text dramatičky a dramaturgyně Simony Petrů začne rozbíhat mnoha směry a postupně se od Ukrajiny zcela odkloní. A to k procesu s Miladou Horákovou, okupaci Československa v srpnu 1968, krátce se mihnou odkazy na kulturní vzestup šedesátých let opřený o jména Milana Kundery i Václava Havla.

To vše je hráno v útržkovitých dialozích či hromaděných faktech a hojně dokumentováno dobovými projekcemi.

Návrat na Ukrajinu zprostředkuje oslí můstek přes Černobyl, ale inscenace už zůstane více či méně chaotickým slepencem faktů. A to přesto, že herecké obsazení, v němž vedle mužů figurují i Kristýna Jedličková, Veronika Pozniak a Eva Salzmannová, vkládá do hry velkou dávku energie a emocí.

Šance zprostředkovat vztah Prahy a Ukrajiny zůstala z větší části nevyužitá. Nic se nedozvíme o vztazích masarykovského Československa a Zakarpatské Ukrajiny, jen se hrou mihne Olbrachtův Nikola Šuhaj.

Vedle působivých inscenací, jaké představují Nezlomní anebo Café 1933, je tento projekt slabším článkem ukrajinských aktivit Městských divadel pražských.

Může se vám hodit na Firmy.cz: 3Kino